Kapitola První | Úděl supporta

26. dubna 2015 v 21:14 | Vypravěč |  NGE: I hate (You love me)

Je kolem páté hodiny odpoledne. Připravuji se i se svojí jednotkou 1.1. na transport do japonska. Podle toho co jsem zjistila ostatní piloti z okolních států už tam jsou. Sedím v obrovské hale, kde je můj Evangelion, na mostku naproti jeho hlavě. Mám takový zvláštní úsměv, pomalu jsem nikdy nebyla v akci a teď to má přijít.

"Vypojte DEvu 1.1. a připravte ji na transport."




Ozvalo se skrz prostor a hala se začala plnit lidmy, ano některé znám, některé ne. Pomalu jsem se zvedla a šla jsem si pro svůj plugsuit. Celkově jsem ve svém evangelionu seděla jenom jednou což navíc bylo jenom při testování. O těch pilotech co jsou teď v Japonsku jsem slyšela hodně, asi víc než jsem chtěla, všichni jsou známí a teď mezi ně příjdu já. Tahle mobilizace je stejně zvláštní, přece jenom je více postavených Support jednotek EVA tak proč tam jedu jenom já? Taková otázka mě trápí už od té doby co jsem se stala pilotem. Věci už jsem měla zabalené, když zamnou přišel vedoucí téhle NGE pobočky, tady ve Francii.


"Doufám že už jsi připravená." Spustil a ušklíbnul se jakoby tím naznačoval spíš něco ve smyslu /Tak co, těšíš se na srmt?/ ale stejně mám ten pocit že nikdy nebyl zlý.
"Jsem vždycky připravená." Odsekla jsem mu jedovatě a natáhla jsem se pro svůj kufr s věcmi. Prošla jsem kolem něj ven s místnosti, přičemž se naše pohledy potkaly, byla sem zamračená jako vždycky a on se tvářil hůř než normálně.
Vyšla jsem ven a mířila si to přímo k helikoptéře, obrovské helikoptéře, byla to ta na převážení Evangelionů. A jak už jsem čekala můj Evangelion už byl také připraven na přepravu. Povzdechla jsem si a do helikoptéry jsem si nastoupila.

"Asi to bude dlouhá cesta..." zamumlala jsem jenom tak pro sebe, když jsem si sedala do přední části k okénku.

|Následující den / Lokace: Japonsko|
"Na oběžné dráze jsme zaznamenali modrý kód"
"Jak je daleko?"
"Na úrovni saturnu."
"Máme ještě čas, zatím připravte jednotku 6.6. kdyby aktivace selhala tak prototyp 2.3.!"
"Ano pane."
"Doufám že tu přepravu z té francie trochu zrychlí, tohle je problém."
"Jsou za půlkou cesty, pane."
"Možná to jednotka 6.6. zvládne zatím sama. Ale stejně je aktivujte obě dvě i když je to proti všem předpisům. Prototypp kdyžtak nechejte v doku."
"Jistě pane."
____

"Aspon že už máme přestávku!" Zasmál se Yasha na Grovajla. O něčem si tam povídali. Přece jenom co jiného by se dalo dělat ve škole. O mobilizaci zatím nemají ani tušení. Jake procházel chodbami školy jakoby něco čekal, tvářil se jedovatě. Ani ne pět minut po tom dostal zprávu z velitelství NERVu.

"Ihned se dostavte na velitelství, modrý kód zaznamenán"

Jake se ušklíbnul a došel do třídy kde byli Grovajl s Yashou.

"Nechci rušit vaše hrátky, ale máme jít do Geofrontu, prý se blíží anděl." Prohlásil ledově, otočil se na patě a mířil si to ze školy ven.

Yasha s Grovajlem se na sebe divně podívali a hned utíkali za ním. Přece jenom tohle si nemůžou nechat ujít, sami už dlouho nepilotovali svoje EVy. Asi půl hodinu po tomhle ani ne rozhovoru byli všichni na velitelství v Geofrontu.

"Připravili jsme jednotku 6.6. a prototyp 2.3. takže, Jake a Taradino se půjdou obléci do svých plugsuitů, Yasho vy zatím můžete jít, kdyby byla potřeba řekneme vám, ale tihle dva by zatím měli stačit." Prohlásil velitel a hned po tom co domluvil odešel pryč. Yasha trochu smutně kouknul stranou a povzdechl.

"Dobře tak já se budu jenom koukat... třeba i jak se převlíkáte..." zasmál se a na obličeji měl perverní pohled.

Jake si pozvedl brýle a raději si odkráčel pro svůj plugsuit, Grovajl se zasmál a šel se také obléknout. Když už byli oba pryč Yasha si zase smutně povzdechnul a podíval se stranou. Když byl Jake s Grovajlem připraveni ve svých plugsuitech a čekali na svoje pilotní kapsle z venku se ozvala obrovská rána která otřásla celým Geofrontem. Co bylo po ruce toho se chytli aby si náhodou nerozbili pusu o zem, popřípadě o zeď.
___

Město nad nimi pomalu začalo zajíždět do Geofrontu, nikdo nevěděl pořádně co se děje, jenom vybraní piloti evangelionů a velitelství. Gendo Ikari už byl připraven, co kdyby teď začal jeho úžasný plán na třetí impact? Možná ale už nemá jednotku 0.1. a ani Ayanami, teď má tyhle tři děti které vlastně jenom využívá pro svoje vlastní dobro. Seděl ve velkém křesle a pozoroval monitor od svého počítače.

"Nečekal jsem že se objeví nový andělé..." Prohlásil spíše pro sebe, když tam byl sám a s úšklebkem přivřel oči.

Jednotka 6.6. už byla na povrchu, pilot byl celkem nervózní ale kdo by nebyl po tak dlouhé době? Jake lehce přivře oči a protáhnul se.

"Tohle bude zase nářez." Zasmál se poslouchal instrukce od kapitána.

Grovajl mezitím seděl ve svém prototypu a čekal jestli ho vůbec bude potřeba.
"Je fajn pocit tady zase sedět.." šťastně si oddechl a usmál se. Přitom pozoroval na monitoru v evangelionu Jake jak si užívá to že zase někomu natrhne zadek.
___

"Pane jsou tu s DEvou 1.1., konečně dorazili, mam je nechat ji aktivovat?"
"Ano nechte ji připravit, pilot je tu také?"
"Ano pane, už máme ve složkách i informace o ní."
*Čtou složky*
"Takže ona je něco jako obětní beránek?"
"Vypadá to tak, pane."
"Je zajímavé že někdo do sebe nechá jenom tak kopat a nechá se tyranizovat."
"Pane?"
"Nic, připravte ji, chci ji mít za zády jednotky 6.6."

Vrtulník přistál, čekala jsem že se nadechnu čertvého vzduchu a půjdu si schovat věci. Nastal otřes, místo toho aby můj evangelion normálně postavili spadnul s další velkou ranou na zem. Super a já si tu jenom sedím ve vrtulníku. Začala jsem si oblékat plugsuit tedy už ve vrtulníku. Když přistál hned jsem vystoupila. Kolem se nahromadili lidi z NERVu a něco do mě hustili, skoro jsem jim nerozumněla protože se přeřvávali. Moje DEva se válela kousek za tímhle davem, bylo mě jí líto. Každopádně asi je to zbytečné. Dostala jsem se teda do vstupní kapsule a čekala až do mé DEvy zapojí kabel, aby se vůbec tenhle krám rozešel. Jo čas od času na svůj evangelion nadávám, ale u mě to prostě jinak nejde.

Seděla jsem dál v kapsly a čekala, pochvilce už byla DEva zapojená. Trmácivě jsem se i s ní postavila, řídila jsem ji poprvé před týdnem a to po mě nikdo nechtěl ať se zvedám, zase tak moc ji ještě neumím ovládat. Doufám že se do toho časem dostanu. DEva stála v celé své kráse. Čekala jsem na rozkazy ale nic zatím nepřicházelo.
Objevil se mi monitor a na něm pilot jednotky 6.6.

"Tak co? Těšíš se až mi pomůžeš tomu andělovy natrhnout zadek?" Ušklíbnul se.
Nevěděla jsem co mám dělat, ale tak svoje reakce jsem měla vždycky otrávéné.
"Nepomáhám tobě, poslouchám rozkazy." Jenom co jsem to dořekla obrazovka zmizela, vesele jsem se usmála.

Pochvilce se objevil monitor znova, tentokrát už tam nebyl pilot jednotky 6.6. ale pilot prototypu 2.3.
"Ahoj, nevšímej si ho, on je vždycky straně aktivní protože si myslí jakej to není borec." Usmál se na mě mile přes monitor. Nevěděla jsem jak mám reagovat pořád jsem přece měla svoje zásady nebo ne?
"Čau, no a co, každej je někdy takovej nebo ne?" Zkoušela jsem to říct nějakým normálním tónem a už jsem byla na cestě k jednotce 6.6.

Když můj Evangelion stál u jednotky 6.6. ani neotočil hlavu aby se podíval, možná jsem ho trošku naštvala, ale co zdá se že je to blbeček.
"No víš mi ostatní se tak jak o nechováme." Odpověděl pilot prototypu 2.3.
"Hmm ale já se tak někdy taky chovám." Řekla jsem celkem normálně, no ale nečekala jsem co mi na to odpoví.
"No jo, ale ty nemáš nárok se takhle chovat s tak slabím evangelionem." Tohle mě trochu víc odpálkovalo. Nevím co mu na to mám říct, co kdybych po něm křičela? Bolí mě když někdo uráží můj Evangelion, a ještě víc mě bolí že nikdo neví jeho příběh.

Zatla jsem pěsti, z takovýchle věcí jenom zuřím.
"Sklapni, nic o mím evangelionu nevíš, vám všem se to strašně kecá když máte jednotky a prototypy." Zařvala jsem a obrazovku jsem vypla, do mě nikdo takhle rýt nebude. Už nejsem dítě.
Stála jsem se svou DEvou vedle jednotky 6.6. a čekala jsem. Z ničeho nic můj evangelion zvedl hlavu do vzduchu, taky jsem to slyšela ale jenom díky vlastnosti mojí DEvy. Mezitím jsem z velení dostávala rozkazy.

"Něco se sem blíží, velkou rychlostí, možná je to bomba." Prohlásila jsem, to už na mě začal pilot jednotky 6.6. zase reagovat.
"Jak je to daleko? Čas dopadu?"
"Řekla bych tak 700tisíc kilometrů, dopadne to tak za 2 minuty."
"Víš jistě že je to bomba?"
"Zní to jako bomba, možná je to ale anděl."
"Fajn, mám plán. Vytvoř AT pole."

Rozkázal mi ale tak co, když už mi to řekli z velení, že ho mám poslouchat. Vytvořila jsem AT pole přímo nad námi, je to hodně zvláštní pocit, když ovládáte tak dlouhé ruce které nejsou ani vaše a vy máte ten pocit že jsou, cítíte všechno.

Nikde nic zatím nebylo vidět, ale já jsem slišela jak se blíží. Asi minutu po tom se z nebe začal propadat anděl, měl tvar asi jako pták bez hlavy a bez nohou, vždycky mají divný tvar. Pár vteřin na to narazil do mého AT pole které se v ten moment okamžite rozpadlo. Jednotka 6.6. začala hned reagovat a útočit na anděla. Pořádně jsem jako Support nebyla v akci nevěděla jsem co mám dělat, z vedení do mě stále něco hustili ale já jsem si nebyla jistá. Taky je vtipný slyšet zvuk útoku dřív než příde na řadu a teď už byl můj tah.
Ano jednotka 6.6. byla dost rychlá ale neslyší to co já.

Andělovy se prodloužili tak zvaně jeho ptačí křídla a chystali se jednotku 6.6. probodnout skrz na skrz, když slyšíte zvuk, je to jakoby jste ho viděli a pak už taky víte co dál příjde.

"Uhni!!" Zařvala jsem a moje DEva odžduchla jednotku 6.6. stranou aby ten útok neschytala, přece jenom, od čeho jsou jinak supporti? Ještě dřív než se křídla chystala bodnout.
"Podržím ho pak, ty ho můžeš bez problémů zničit." Oznámila jsem a už sem věděla že to bude bolet.

Zatmělo se mi před očima, hrudníkem mi projela bolest jak nikdy předtím ale i tak jsem měla ještě sílu, ruce mého evagelionu chytli andělova křídla a přitáhli si ho k sobě. Do očí se mi vlili slzy, celkem to bolelo, ale od čeho jiného tu jsem, že ano.

Jednotka 6.6. mě přeskočila a hned anděla rosekla vejpůl přitom rozsekla i jeho červený bod, prasknul a všude kolem se rozlila červená tekutina. Můj evangelion stále držel křídla a já jenom se slzami v očích, s křečí v rukách a s bolestí hrudníku hleděla před sebe.

"Dobrá práce Jaku." Ozvalo se z vysílačky.

Tohle je život supporta.
Začala jsem brečet a naříkat a přitom jsem svoji vysílačku měla vyplou aby mě neslyšel nikdo z nich, všechno mě bolelo, ještě víc než normálně, piloti supportů mají vždy větší spojení s evangelionem než normální piloti jednotek a prototypů. Nečekala jsem že se ani nedočkám pochvali. Jsem naivní.
Křídla se rozplynula a já už nechtěla evangelion držet ani na nohou, nechala sem ho spadnout, sice to bolelo i mě, ale je mi to jedno.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama