Kapitola dvanáctá - Vzpomínka na minulost

14. února 2012 v 20:17 | Vypravěč |  Resident evil - Project terminate


Krauser na ni nechápavě hleděl, ale přitom byl celkem rozzuřený. Nechtěl věřit tomu co říká. Stále jí silně svíral ruku a nechtěl pustit. "Co lžeš?! Proč si vymýšlíš takovýhle blbosti???" zařval na ni ale nepouštel ji. Veronica měla jenom lehce přivřené oči, z kterých jí tekli slzy. "Já nelžu je to pravda!!! Zabila sem tě ale nechtěla sem to udělat... omlouvám se.." mumlala a přitom se nějak snažila o to aby ji konečně pustil. Ten ale nepouštěl, jeho zvláštně barevné oči se do ní zabořovali snad čímdáltím hloubějije. Jeho rány se začali celkem rychle zacelovat. "Tak mě sakra pusť!!" zaječela nakonec Veronica, když sebou škubla, tím se dostala pohledem, hodně blízko k Jackovímu obličeji, cítila jeho mrazivý a rozzuřený dech a asi ze 3 centimetrů se mu dívala do očí, byla celkem rozrušená. Krauser uvolnil stisk, ne že by to udělala jenom protože ho donutila ona, ale protože chtěl. Veronica chvilku přejížděla pohledem v jeho očích, prudce je zavřela odžduchla Jacka od sebe, celkem snadno se zvedla a i přes veškerou bolest a děsu se rozběhla z místnosti ven. Běžela přímo chodbou, kam měli poůvodně namířeno. Krauser strnule hleděl do prázdna, nebo spíše na místo kde ještě před chvilkou byla ona. Jakoby měl zpomalené reflexi pomalu zvedl hlavu k východu. Postavil se a zase sjel pohledem k zemi. Nechtěl věřit tomu co mu řekla, ani to neměl v plánu.

Veronica utíkala chodbou ani pomalu nevěděla kam. V tom jí zaterasil cestu stín, zářili od něj jenom rudé oči, sledoval ji. "Už sis konečně uvědomila priority?" zeptal se stín, Veronica ho jenom nechápavě sledovala. "Už sis konečně uvědomila že tě miluju a ty miluješ mě?" stín se rozešel k ní, ve Veronice hrklo. "To on probodl Krausera." projela jí hlavou vzpomínka. Zatla ruce v pěst, ale tak aby si toho osoba, či co to bylo nevšimla. "Hmmmm"... zamrušela nahlas aby to stín slyšel. Objevil se světle bílí úšklebek zrůdy, během chvilky už stál přímo před Veronicou a natáhl k ní zmutovanou tlapu na které byli opří drápy. Teď se zase ušklíbla Veronica, zrůdě úsměv opadl. "Ne..." řekla Veronica ledově a celkem naštvaně, přitom dost spokojeně na to aby z toho neměla radost. Ozvalo se kápnutí krve o zem, Veronica se otočila zády a pozvedla nadřazeně hlavu, zmutovaná tlapa zrůdy byla pořád na stejné úrovni. "T... to... to bolí..." tělo se sneslo na zem s tlumeným pádem. "Nikdy sem tě nemilovala..." ušklíbla se Veronica, zrůdě se vyděšeně a přitom sklamaně zúžily zorničky. "C..cože?" Poslední co bylo od zrůdy slyšet. Pak se na ni vrhlo 12 Veroničiných vektorů, 2 mu rozšmelcovali hlavu a zbytek tělo, nic, až na obří drápy po něm nezbylo. Celá chodba byla od krve, Veronica se jenom usmívala, protože si myslela že to ji donutí na Krausera nemyslet.

Chvilku jí to vydrželo, pak jí ale začali cukat rty, do očí se jí vlily slzy, padla na kolena a zase začala brečet. "Proooč?!" ječela smutným, zoufalým a ubrečeným tónem. "Proč nechceš vidět pravdu?!" zaupěla a schovala obličej do dlaní.

Krauser si myslel že se zase vrátí zpátky, že se bude něčeho bát nebo nebude mít sílu. Slyšel ale její křik sice ne moc silně ale věděl že je to ona. Nejdřív za ní nechtěl jít a ukázat že sám má city, ale nakonec šel, svyžnou chůzí vyšel z místnosti, do dlouhé chodby. V dálce už ji viděl jak dřepí na zemi, jenom sebou cuká, došlo mu že brečí tak se asi 3 metry od ní zastavil. Všiml si že je všude kolem ní krev. Pak sjel pohledem na ni. "To brečích jenom proto, protože sem ti nechtěl uvěřit?" stál kus za ní a ani se nepohnul. Veronica byla pořád schoulená a posmrkovala. "Ale já ti nelžu Krausere... nikdy sem nelhala... copak si to nepamatuješ?" v Krauserovi jakoby zamrazilo, jenom ji sledoval a přemýšlel, jednu vzpomínku na ni měl.

[Krauserova Vzpomínka]
Svítilo slunce, bylo to před 2 rokama někde, blízko Olomouce. Krauser seděl v autě, v Hummeru, kde spolu s ním byli ještě dva vojáci Umbrelly a Wesker. Jeli směrem do Přerova v nenápadném černém vozu. "Musíš ji sebrat i kdyby si měl někoho zabít." řekl Wesker Krauserovi. Ten jenom suše přikývl. Dojeli do onoho města. Zastavili někde v centru. Krauser vystoupil a s ním jeden voják. Byli kousek odpanelových domů, před jedním bylo menší hřiště. Krauser se opřel zády o auto. "Která z těch dvou to je?" zeptal se Weskera který seděl v autě, ten jenom ukázal na jednu ze dvou dívek které tam seděli na lavičce, jedna měla noťas a vedle ní sedil chlapec co jí byl podobný ten ho měl pro jistotu taky, před nimi dělala blbosti dívka, která vypadala dost nenápadně.

"Ew? Ukážeš mi teda toho tvýho kluka??" zeptala se dívky s notebookem. "Ne asiii.." zasmála se dívka a hned začala něco na notebooku hledat. Ta druhá co stále se jenom koukla směrem kde stálo Krauserovo auto, dovnitř zrovna nebylo vidět. "Hmm? Proč sem čumí?.." ukázala Krauserovým směrem, obě ostatní děti so též otočili. "Asi chce koupit byt.." odpověděl kluk zasmál se a koukl zpátky do noťasu. "Nebuď blbej." Vyhoukla na něj Ew a notebook zavřela. "To nebude jenom tak... radši půjdeme dovnitř." zavelela a zvedla se, kluk ještě seděl. "Poď se na něco kouknout.." houkl na holku co stála před ním. Ew už byla dávno mezi dveřmi do domu. Dívka si vedle chlapce sedla, ten jí ukázal jeden obrázek. "Co ty značky teda znamenaj?" zeptal se s úsměvem. "Mno, podívej se jak to vypadá a hned budeš vědět tohle je i.." a tak mu to popisovala. Pak už to chlapce napadlo. "Fakt? Prfoč si mi to posílala?" zeptal se přitom se na ni podíval. "Eh mno.. to je jedno" zasmála se dívka. Ew už byla dávno v bytě. Krauser kývl hlavou na vojáka a oba se rozešli k těm dvoum sedícím na lavičce. Kluk zvedl k těm dvoum hlavu, když před nimi stály. "Chcete něco?" zeptal se v klidu. Krauser ani voják mi neodpovídali, Krauser zase kývnul hlavou, voják se vrhl na dívku a táhnul ji směrem k autu. V klukovi hrklo, prudce se zvedl spadl mu noťas z klína na zem a trošku se rozbil, rozběhl se za vojákem. "Pusťte ji!!" zařval a už byl těsně u vojáka. Což už bylo někde na druhé straně ulice. Holka sebou škubala a bránila se. "Davide pomož mi!!" křičela.

Krauser jenom odkašlal, vytáhnul zbaň a zamířil na kluka. Ozval se tlumený výstřel. Voják se zastavil, dívka zmlkla. Ozval se další tlumený zvuk, tentokrát pád těla na zem. Dívka vyděšeně hleděla k zemi, David ale ještě žil, z pusy mu tekla krev. "Pusť ji... ty hajzle..." zamumlal a odkašlal krev zase se snažil vstát. Wesker jenom sledoval co se děje z auta, provokativně se šklebil. Krauser namířil své kroky ke klukovi. Když stál nad ním, přetočil ho nohou na záda. "Poslední přání?" zašklebil se když se Davida ptal. "Jo... " zvedl pohled k dívce kterou držel voják, té z očí tekli slzy, byla tak strnulá strachem že už nevěděla co má dělat. ".. slib mi, že... že neumřu jenom tak... dokaž mi že.." zase vykašlal krev. "..že mě... mi..miluješ...". Dořekl Krausera už to ale nebavilo, zamířil mu do prostřed hlavy. "... taky.. tě milu.." Ani to David nestihl dořeknout a Krauser obět vystřelil, trefil ho doprostřed čela. Z očí, ve kterých vyhasínali oči, začali stékat oči, mozek i když už bylo po něm, stejně chtěl dokončit co začal " miluju tě..." zašeptali potichu rty a umírající oči se zavřeli. "Nééééééééééééé" zakřičela dívka. Voják ji ale omráčil a nacpal do auta. Krauser se zašklebil a kopldo těla. Z Okna to sledovala Ew, vyděšeně si zakrývala pusu aby to nezaječela, z očí jí tekli slzy. "Nenecháváme světky." řekl krauser když se díval jejím směrem. Zvedl zbraň a vystřelil na ni, další mrtvý, který za nic nemohl. Krauser nastoupil do auta a odjeli z města pryč. Jeli směr Praha.

Vojáci mezitím dívku svázali a ta se v auta probrala. "Ty..." zamumlala a sledovala vražedným pohledem Krausera za volantem. "Ty.. ty za to jednou zaplatíš!.. a to kurevsky..." jeden z vojáků ji zase uspal ranou do hlavy.
[Konec Krauserové vzpomínky]

Krauser sklonil hlavu. "Vzpomínám si... teď toho lituju." Veronica se začala pomalu zvedat. "Tak mě nech abych ti ukázala že sem tě fakt jednou zabila a abych ti ukázala co si mi udělal." šla pomalu k němu. Krauser uhnul pohledem. "Tak .. tak dobře... " zavřel oči a kouknul stranou. Veronica spustila vektory do jeho hlavy a začala mu to tam překopávat, pak až se dostala k těm zabarikádovaným vzpomínkám a začala mu je ukazovat.

[Vzpomínky]
...Posadil si ji na jedno koleno a opřel si ji o rameno a ucítil jak mu po krku stéká chladná tekutina. Rychle si sundal kalhoty což pro vojáka není žádný problém. Wesker je mezitím nepozorovaně sledoval a byl napjatý co bude dál ikdyž pochyboval, že by to do ní Krauser narval. Spletl se. Jack si ji držel přímo před sebou a rukou se jí dotýkal studených ňader a postupoval stále níž, potom jí tam vsunul ruku. Každá žena by to ocenila ale co měl dělat když byla v bezvědomí.

Náhle jim projel vztek. Vstal a odhodil ji na konec té desky chvíly se ni díval a potom zařval a popošel směrem k ní a díval se na ni. Strčil jí prst do úst a začal jí tam pomalu kroužit tím se dostatečně uklidnil a pokračoval v pokusu ji znásilnit. mezitím si Wesker sundal kalhoty a pohodlně se posadil nechtěl tuhle příležitost ,jak si nepustit porno ale dívat se na to ve skutečnosti zahodit. Ikdyž moc velký rozdíl mezitím nebyl....

...Dívce se zúžili zornice když ucítila úlevu na celém těle, sledovala ale Krausera, to jediné ji vyrušovalo. Krauser stál u dveří a díval se na ni. "Chtěl sem se ti omluvit" řekl, "Aha, najednou se mi chceš omlouvat?" Odsekla Veronica. "Kdybys to neudělal nemusel by ses mi omlouvat.." dodala, pořád měla ve tváři slzy. "Nemohl sem si pomoct.." začal Krauser a nepřestával "..takový bezmocný monstrum." dokončil. To už ale Veronica nevydržela. Na desku si sedla, její Vektory se rozletěli k Jackovy a silně ho namáčkli na dveře. Veronica se lehce snesla na nohy a pomalu šla k němu. "Teď tě zabiju a Wesker ti už nepomůže... nikdo ti nepomůže." šeptala potichu. Stála metr před ním. "Budeš trpět víc jak já!!" zničeho nic zakřičela a vektorem mu prudce urvala jednu ruku. Všichni co to sledovali na monitorech strnuli hrůzou. Věděli že je monstrum ale že až takové. Krauser zakřičel bolestí a sklonil hlavu. Zatnul zuby a sledoval zemi, tlak na jeho tělo byl čím dál tím větší. Na zem kapal krev, kapala? Mno spíše tekla a ne málo. "Víc nic!?" zaječela znova Veronica a stejným způsobem mu urvala i druhou ruku. Tentokrát se neozvalo ani neupění ani křik. Bylo slyšet jenom tiché šeptání. "Promiň, promiň, promiň." To samé slovo se opakovalo snad stokrát dokola.

Teď už krev tekla opravdu proudem. Wesker se za monitorem jenom usmíval. "Už máš jenom chvilku..." pokýval hlavu a zase zvedl hlavu k hodinám. "Mlč, mlč!!!!" ječelaa Veronica a hleděla na Krausera, jakoby sama začala bláznit, ale stejně se ono promiň opakovalo pořád dokola. "Zavři už doprdele hubu!!!" Zařvala nakonec a udělala mu v hrudníku obří díru svýma vektorama. Ale stejně ho pořád mačkala na dveře. Na zemi byli teď kusy polámaných žeber a hrudního koše, ale on pořád žil. Nakonec ještě zvedl hlavu, z pusy mu též tekla proudem krev. "Pr..omiň..za... za to... že..sem ...t..ti ...ublí...ublížil..." vykoktal ze sebe nakonec, pohaslo mu životní světlo v očích a uvolnilo se mu tělo, teď už mrtvý byl. Veronice se zašklebila a jeho tělo hodila na druhou stranu místnosti...
[Konec vzpomínek]

Veronica vektory stáhla zpátky když mu vzpomínky ukázala. Krauser nevěřil vlastním vzpomínkám, ale stejně, byli jeho protože byli z jeho pohledu. Tušil že mezi ní a ním něco bylo, že se mezi nima něco stalo. Veronica stála před ním a sledovala ho. "Není ti nic?" ... zeptala se ho. "Proč sem ti to udělal? Bylo to naschvál? Nebo to byl jen chtýč?..." sledoval ji on zoufalím pohledem. "Chtěl sem tě jenom pro sebe? Nebo mě lákalo něco udělat... něčemu jako seš ty?.. ale proč teď bych to neudělal?.." ptal se dál ale ona nevěděla jak mu má odpovědět. "Já nevím Krausere...ale já sem tě začala mít ráda proto ti už neublížím, svoji pomstu jsem splnila." usmála se na něj.
"Ty mě máš ráda? Takovýho hajzla jako sem já?...Proč?"
"Protože nejseš až tak velkej hajzl víš?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama