Kapitola sedmá - Kdo je teď silnější?

21. srpna 2011 v 17:50 | Vypravěč |  Resident evil - Project terminate


Ani jedna z těch dvou tam zrovna teď nebyla. Krauser ležel na železném stole, opět měl u těla přišité obě ruce a měl i zašitý hrudník. Wesker stál chvíli mezi dveřmi a sledoval tělo, jen lehce se usmíval a pomýšlel na to jak velké monstrum z něj teď může být. Došel tedy blíž k jeho tělu, všiml si že mu upravili i obličej a že nyní na něm již nemá jizvu. Pořád se provokativně usmíval i když tam nebyl nikdo před kým by se tedy předvedl. Chvíli stál nad tělem, sledoval ho a přemýšlel co by mohl ještě uděla jinak, aby ho nepoznali ani ostatní a ani Veronica. Ušklíbl se v koutku a rozešel se k malému pancéřovanému sejfu od kterého znal kód jenom on. S radostí ho tam naťukal a tvářil se přitom tak vřele, jako když upíři jdou na krev. Vytáhl ze sejfu kufřík a odnesl ho na malý stolek který byl asi metr od železného stolu na kterém ležel Krauser. Kufřík byl také zaheslovaný, stejně jako onen Sejf. Wesker udělal to samé co už udělal předtím, nastavil na kufříku kód a bez problémů ho otevřel.

Byli tam 4 ampulky se stejně barevnou tekutinou, tekutina nebyla ani čirá ani nějak zvláště barevná. Byla bílá ale uprostřed každé byl modrou proužek, nebo spíš takový modrý kruh, který to jakoby pulil, ale vůbec nic nepulil byla to součást oné tekutiny. Wesker si ještě došel pro injekční stříkačku, donesl si ji na ten samí stolek kde měl kufřík s onou látkou. Vzal jednu ampulku, vzal i injekci a látku do ní napustil. Stále se usmíval, až by to někomu mohlo lézt na nervy. Otočil se i s plnou injekční stříkačkou nad Krauserovo tělo a zase jej chvilku nehnutě sledoval, až pochvilce mu volnou rukou otevřel oči a do jednoho mu zabodl jehlu od injekce a celou dávku co tam byla mu vpustil do oka, uvolnil mu ho a odešel injekci zase napustit onou látkou. Zase se otočil k tělu, otevřel mu jedno oko a zase mu zabodl jehlu od injekce do oka a vpustil látku, injekci pak odložil na stolek založil ruce a sledoval bezvládné tělo muže co vypal jako nějaký pokusný experiment než jako bývalí voják. "Co bych tak mohl udělat... aby ho nepoznala?" zeptal se sám sebe Wesker když se zadíval na jedno místo v pravém rohu místnosti.

Přemýšlel ještě tak 10 minut, než ho napadlo co s Krauserovým tělem ještě udělat. V očích ostatních by to byl možná moc krutý nápad, ale teď to bylo podle Weskerova názoru na místě a hodilo se to. Stejně se mu hlavou pořád motala otázka, jestli ona by ho poznala, když ho teď nemůže poznat podle očí, i když to bude asi jediné co uvidí. Wesker se rozešel z místnosti pryč a nechal tam otevřený kufřík s onou látkou. Vyšel po schodech nahoru a než aby šel do patra s počítačem aby věděl co dělá Veronica, zůstal v patře nad sklepními a procházel chodbou. Došel do zbrojnice, kterou tam nechal vystavět. Stále se jenom usmíval. Vešel dovnitř, procházel kolem zbraní co byli za sklem, zastavil se ale až u velké prosklené skříně, za kterou byl Nano oblek. Wesker se usmíval. Napadlo ho že tohle použije jako nenápadné oblečení Krausera, tak ho totiž nebude snad ani Veronica moct poznat. Nad tou myšlenkou se Wesker usmál ještě víc. Pak se otočil z prosklené skříni zase zády a popošel k jednomu dost kvalitnímu vojenskému luku který byl také za sklem jako většina věcí zde, ale to nebylo zatím přesně to co zrovna teď potřeboval, to zase bylo na jiném místě v téhle místnosti. Došel tedy k další skříni, tahle už nebyla prosklená, ba byla spíš olemovaná železnými pláty, otevřel ji a chvilku přebíral očima, pak se zatvářil opět normálně, hrábl po menší krabičce, byla malá na výšku ale na šířku a délku byla celkem velká, vzal ji tedy sebou a zase se rozešel do sklepní místnosti kde byl Krauser.

Došel zase dolů, rozešel se k jehu tělu a krabičku mu položil na hrudník, pak ji opatrně otevřel a chvilku se díval na její obsah, došel si k stolu co byl v rohu místnosti pro skalpel. Jelikož bylo Krauserovo tělo mrtvé dalo se s ním dělat hodně věci a všelijak vylepšovat ale Wesker mu chtěl přidat jenom tohle, nezdálo se to ale i tak zrovna tahle zbraň se vyrovnala Vektorům které používala Veronica. Jakmile měl skalpel v ruce vrátil se k tělu, studené ostří přiložil do středu hrudníku, kde to měl Krauser kompletně opravené a udělal lehký a ne moc dlouhý řez, z rány sice vytíkala krev ale ne ve velkém množstvý protože neobýhala celým tělem. Wesker vzal onu, ne moc velkou věc z krabičky, svítila rudým světlem a vypadala jako malá skleněná kulička, uprostřed však byla černobíla tečka, pomalu ji vložil do jeho hrudi. Kulička se jakoby rozpustila a lehké červené světýlko se skrz řez, do kterého byla kulička vložena, rozjelo do celého těla a na kosti z hrudního koše zůstala ona, mno spíše než tečka malinká kulička, smíchané černé a bílé barvy, pochvilce se ale také rozprostřela do neurčitého tvaru ale vypadalo to jakoby vybíhali stovky stonků různách květin. Wesker došel pro onu kouzelnou látku, kterou zahlazovali stopy po zranění a ránu mu zacelil.

Došel k hlavnímu počítači co dole a byl a začal tam něco psát, nahrával Krauserovy do hlavy nové vzpomínky a ty nepodstatné, třeba jak ho Veronica zabila mazal. Načetl mu tam také vzpomínky jak používat zbraně, které teprve dostane a co je to, co mu vložil Wesker do těla, a jak to používat. Během půl hodinu mu do hlavy stihl nahrát stovky vytvořených vzpomínek, ale ty základní, jak zemřel poprvé a Wesker ho oživil, to mu tam nechal. Teď už se Krauser kompletně vyrovnal síle kterou má Veronica, i kdyby používala všech 12 000 vektorů. Jakmile byl ukonce, došel si do takzvaného mrazáku na látky s genetickými mutacemi a ostatními viry, pro již známý G-Virus aby mohl Krausera zase oživit. Bylo jasné že o tom co s tělem provádí sám Wesker neměl nikdo nic vědět a taky to nikdo nevěděl. Zabodl mu injekci s G-virem do těla a látku mu tam také vpustil, poté odnesl injekci na stůl a zašel pro Nano oblek a vojenský Luk. Vrátil se. Krauser ale stále nebyl zase živý. Pravda, trvá to celkem dlouho když se to tak vezme. Wesker tam odložil oné věci na stolek, ještě stihl uklidit onen kufřík. Odešel si sednout na židli a sledoval jestli se vůbec něco bude dít.

Seděl tam bezmála dvě hodiny. Upřeně sledoval Krauserovo tělo jestli se vůbec ještě hodlá pohnout. Jeho čekání se vyplatilo. Krauser se začal pomalu zvedat. Když už byl konečně v sedě tak otevřel oči, už je neměl šedomodře zakalené, měl je nádhrně modré, kolem zornice byl bílí kroušek a do modré ze rozplíval. Teď už byl snad podle očí nikdo nepoznal že je to sám Krauser. Seděl a díval se před sebe, chvilku ani nemrkal. Wesker ho dál sledoval "Obleč si ten Nano Oblek Krausere." Rozkázal a zvednul se ze židle. Krauser bez odmlouvání, bez čeho víc i bez mluvení slezl z železného stolu a šel si obléct Nano oblek. Jako poslední si na obličej nasadil poslední část a to byla maska. Wesker si před něj stoupnul a dodal ať si masku zatím nechá sundanou. "Mám pro tebe úkol, najdeš tuhle holku." dal Krauserovy do ruky fotku Veronicy. "Najdeš ji v úlu, jsou tam zombie, půjdeš vchodem co je za touhle laboratoří." Krauser jenom přikyvoval ale vůbec nemluvil, jakoby to byl zase ten starej a bezcitnej voják co nastoupil do služby k Weskerovi. Vzal si vojenský luk a chvilku sledoval Weskera, nasadil si konečně masku a rozešel se k východu. Zastavil se mezi dveřmi "Jak se té holce mám představit?!" zeptal se otočený k Weskerovi zády. "Jak chceš, ale neříkej jí že seš Jack Krauser." odpověděl mu Wesker. Krauser se rozešel dál, nešel ale nikam kam měl zatím jít, šel přímo do zbrojnice, tam si vzal pouzdro na Luk a dal ho taky do něj, pouzdro si nasadil tak aby se nemusel zbytečně ze vším tahat, takže ho měl na zádech.

Vrátím se zase dolů kde byli sklepy, prošel kolem laboratoře, Wesker tam pořád stal, teď už měl ale založené ruce. Krauser se poušklíbl ale přes masku od nano obleku to nešlo vidět. Došel až k velkým železným dveřím, které se před ním automaticky otevřeli. Byl to onen vstup do úlu, Krauser nijak neváhal a vstoupil. Teď už to bylo jenom na něm. Dveře se za ním zavřeli. Byl v nejvyším patře do kterého vedl vchod i z Národního Muzea. Rozešel se chodbou, neslyšel hučení zombie, i když byla všude krev, nezaregistroval žádný pohyb.

Šel pomalu chodbou, nahlížel do místností ale po zombiech nebyli ani stopy. Rozešel se tedy k nejbližšímu výtahu, byli tam sice i schody, ale podle jeho názoru byl výtah užitečnější. Stál u něj a měl tušení že je zrona nahoře. Teď už ale hučení zombie slyšel, bylo mu jasné že jsou ve výtahu, zatnul ruce v pěst a rozhlédl se po chodbě, pak zvedl hlavu a podíval se přímo do kamery, věděl co dokáže, teda spíš věděl jak používat to co mu Wesker dal, jako všeobecnou zbraň. Stiskl tlačítko aby se otevřeli dveře výtahu. Jakoby se celkově čas spomalil a dveře se otvírali velmy pomalu, nebo byl Krauser tak rychlí? Ano, bylo to Krauserovou rychlostí, nebo spíš jenom díky tomu co měl teď v těle, napřáhl ruku do otvírajících se dveří, a v ní se mu sformovala 9ti mm zbraň. Ozvalo se asi dvanáct výstřelů a hučení ustalo, až po výtřelech se dveře kompletně otevřeli. Na zemi leželo 12, teď už mrtvých těl. Krauser měl v ruce stále zbraň, pochvilce se ale rozdrobila na červené částečky a rozplinula se. Vyhrnul tedy mrtvoly z výtahu a dal číslo posledního a nejspodnějšího patra. Trvalo to dlouhou dobu, protože úl byl hluboko do země.

Wesker zase odešel nahoru do patra kde měl počítač napojený na všechny kamery v úlu. Během chvilky tam došel a zase se usadil na židly před počítač. Zaponul monitor a něco napsal na klávesnici. Teď měl pohled i na Veronicu i na Krausera. Dál ještě sledoval stav Zombie v budově. Byli jich tam ještě mraky ale nad tím on se nepozastavoval. Protože ti dva co tam jsou by je mohli všechny dostat jenom během chviličky, ani nepomyslel na to jak by dopadlo, kdyby spolu oba bojovali. Teď už by to bylo totiž asi dost zajímavá situace, jak často totiž můžete vidět dvě tak silné osobnosti proti sobě tvrdě bojovat. Wesker se napojil na vysílačku kterou měl Krauser v Nano obleku. "Kdyby bylo potřeba ji sklidnit, udělej to bojem, ale jestli ji tím stratíš někdě v té pasti, necham tě tam.. aby si tam zdechl." řekl klidně a zase vysílačku vypnul a sledoval Krauserovu reakci na monitoru, ten prudce praštil pěstí do zdi výtahu, výtah na to zareagoval jednoduše tím že probliklo světlo. Wesker se dál usmíval a teď už zaměřil svůj pohled na Veronicu. "Asi tě už pustím andílku, nebo spíš ti tam pustím pár srandiček.. když jsou tam tak hezky nahromaděný." díval se totiž mezitím kamerou která byla před zabedněnou místností a kde byli nahromaděné další stovky zombie.

Veronica pořád seděla uprostřed té skrvavené místnosti vedle ní na zemi leželo tělo Cerberuse. Už byla sice plná síli, ale měla strach. Měla strach z toho jak ti zombie vypadají, měla strach z toho jak ji budou chtít sežrat. Začala se jich bát, ten strach z ní dělal psychopata vždycky, ale tenhle strach byl kompletně jiný, jiný než ten předtím jiný než ten co má zase přijít a jiný než ten který prožívá každý normální člověk. Pomalu se teda zvedla a rozhlédla se po celé místnosti. "Pusť mě ven!! Pusť mě Weskere!!" začala křičet, spíše řvala, asi deset minut takhle křičela a pak to vzdala, zatla ruce v pěst a sklonila hlavu. Krauser už byl v onom patře, vylezl z výtahu a rozhlédl se, slyšel hučení zombí tak šel za ním. Slyšel právě ty zombie co byli u vchodu do místnosti kde byla Veronica. Zastavil se uprostřed velké haly, ze které z dola bylo vidět až nahoru těch 300 pater. To ho donutilo nachvilku zvednout hlavu a podívat se, pak napřáhl obě ruce směrem k zombiem, v rukách se mu objevili dvě katany. V ten moment si ho všichni zombie ,co byli nahromadění u vrat, všimli a rozběhli se na něj. Sténali a hučeli až by se jeden bál vůbec se jim postavit a raději se rozběhl pryč. Krauser to ale neměl v povaze na tohle byl moc hrdý. Čekal až u něj budou blízko, tak blízko aby na ně mohl útočit.

Když se k němu dobelhalo asi prvních deset, hned se začal ohánět katanou a sekat je do páteře a usekával jim kusy hlavy z kterých potom vytékal mozek stejně jako krev, pákrát se stalo že na katanách zůstali některé části těla zombí, například oči a podobné hlouposti. Takhle je tam vraždil do doby než už tam nezůstali jenom 3. Uvolnil ruce jakoby katany pustil ale ty se rozpadli na červené částečky a rozplynuli se. Krauser chvíli čekal než se k němu uráčí dojít, když u něj stál první, kopl ho do hrudníku a pak ho odkopl do zdi, zombie se ale dál snažil vstát. Druhému zombí, zarazil ruku do krku, chytnul mu páteř a prudce je vyškubl, taže mu zůstala v ruce i s částí mozku toho zombie. Pořád tam byli ale ještě dva aktivní, jeden se ale pořád plácal u zdi. Druhý už ale stál u Krausera a snažil se do něj zakousnout. Krauser však reagoval rychle. Chytl zombiho za vlasy jednou rukou, podkopl mu nohy, mezitím vším se mu v ruce podařilo vytvořit jeho oblíbený nůž a zarazil ho zrůdě do hlavy, další zombie tedy odpadl. Krauser jakoby zase nůž půstil a ten se vypařil. Zombímu u zdi se už podařilo vstát a zase se dychtivě soupal na Krausera. Ten k němu napřáhl jenom ruku a v ní se mu objevila Katana která rovnou projela zombímu hlavou. Zase ruku uvolnil a rozešel se k vratům, jako jeden z mála znal kód pro vstup. Tak ho tedy zadal a sledoval jak se dveře otvírají.

Veronica si toho všimla a chystala se jak už zaútočí, ale neviděla žádného zombí, vlastně neviděla nic protože stála ve středu místnosti. Když byli vrata dokořán Krauser se rozešel dovnitř. Pootočil hlavu k Veronice. Ta v děsu, co je to zase za zrůdu na něj poslala svých momentálních a ubohých 12 vektorů. Krauser jenom zvednul ruku, žádná zbraň se netvořila nic, ale vektory se před ním zastavili, i když se Veronica hodně snažila nic se nedělo. Začala ječet a rozběhla se nakonec místnosti do rohu. Namačkala se tam a vyděšeně sledovala Krausera. Ten se k ní pomalím krokem rozešel a ruku stáhnul zase k tělu. "Ty seš Veronica?" zeptal se polohlasně když se k ní přibližoval.

Její skutečný jméno vlastně nebyla Veronica. Bylo to jenom krycí jméno projektu kterým byla ona sama. Pochopitelně, Weskerovi se zrovna v tu dobu kdy ji odchytl nepřemýšlel jak se bude jako projekt jmenovat tak tam prostě napsal první co ho napadlo a v tomhle případě to bylo Veronica. Ale její skutečené jméno bylo Frost Hardcórová. Nebylo to ani tak jejé rodné jméno, nechala se tak přejmenovat a svoje skutečné jméno nechtěla už nikdy slyšet. Chtěla to ignorovat jako svoje vzpomínky na lidi co kdy měla ráda a který ztratila. Všichni kolem ní už od mala umírali a z ní se pak stala štvaná zvěř potom, co zničila základní školu do které chodila, nezničila jenom školu, ona ji i kompletně vyvraždila. Proto se z ní stalo takové monstrum o kterých se mluví jenom v přibězích ale ona byla skutečná jako voda nebo jako oheň. Teď ale před ní stal někdo kdo se ji v síle vyrovnal, spíš to vypadalo že ji i v síle překoná. Mačkala se do rohu a nehodlala mu odpovídat, třepala se ještě víc než když na ni šly ti zombie. "Běž pryč!!" zaječela a málem se tam zhroutila. Krauser se tedy zastavil, bylo mu jasné že je to ona ale potřeboval si to nějak ověřit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama