Kapitola pátá - Já chci ven

21. srpna 2011 v 17:47 | Vypravěč |  Resident evil - Project terminate


Veronica stála chvíli na místě neslyšela ani kroky, prostě nic. Očima bloudila po chodbě nikdo tam nebyl, potřebovala ale nějaké olečení, vrátila se zase zpátky do místnosti protože si vzpomněla že na stolku vedle lehátka bylo nějaké oblečení. Došla tedy ke stolku a oblečení si vzala, pomalu se oblékla a zase vyšla ven, světlo z lamp ze záložního zdroje jí lehce osvětlovalo obličej. Vydala se pomalu chodbou. Wesker ji sledoval na svém počítači v Pražském hradu. Tvářil se při nejlepším upřímně dost vychytrale, protože věděl co jí tam čeká, pořád přemýšlel jak použít Krauserovo tělo aby ho nepoznala, leželo tam za ním přikryté plachtou. Pořádně se opřel na židli a dal si ruce za hlavu s lehkým úšklebkem dál sledoval monitor a dívku jak kráčí pomalu chodbou, přepnul si pohled na více kamer aby viděl kudy jdou zombie. Byli převážně pozavíraní v místnostech kde původně byli na chodbách jich moc nezůstalo. Ale ti všichni byli ještě nahromadění u dveří kde byli přeživší. Lehce se pousmál naťukal na klavesnici nějaký kód a potvrdil, dveře od oné místnosti se otevřeli a zombíe se nahrnuli dovnitř. Wesker se pomalu zvedl ze židle a rozešel se do svého normálního pokoje. Sundal ze sebe oblečení a odešel do sprchy.

Veronica nebyla ani vystrašená ani nic, jelikož nevěděla co se děje nebo co se stalo. Nevadilo jí že tam nikdo není, na zemi a na zdech byla krev, ale na to byla už od mala zvyklá tak si toho nevšímala, pomalu nakračovala a tvářila se poměrně univerzálně, přišla do velké haly. Zvedla hlavu a podívala se nahoru, byli tam snad stovky pater. Ale stále tam nikdo nebyl, podívala se zase normálně a rozhlídla se. Zase se teda pomalu rozešla. "Je tu někdo??" zeptala se tak do vzduchu. Neozvala se žádná odpověď. V tom okamžiku si Veronica vzpomněla na to jak prvně zaútočila na Krausera. Nad tou myšlenkou jí ještě více úsměv poklesl. Zase se teda rozešla. Za ní se myhl pohyb, který bohužel ona nezaregistrovala. Byla to pouze černá silueta zombího. Byl tichý. Proto ho Veronica nezaregistrovala. Pomalu šla. Začala být celkem vystrašená, nějak se jí z hlavy vykouřilo že Krausera zabila. Jenom si vzpomněla na jeho příjmení. Vlastně ani nevěděla jak se jmenuje. Byl to pro ni vlastně jenom bezejmený voják. Ví jenom že to byl Krauser. Zase zvedla hlavu "Krausere!!" zakřičela při chůzi a zvedla zase hlavu. Procházela stále hloubš do úlu. Zrovna do míst kde byli už hotové projekty, mno spíše už kompletní zmutovaná monstra.

Wesker už konečně vylezl ze sprchy, kolem beder měl daný ručník a zase se rozešel k onomu počítači. Ještě si přejel rukou přes vlasy a víc si je uhladil. Zastavil se před počítačem a pootočil hlavu. Zadíval se na monitor. Sledoval chování Veronicy, poušklíbl se a upustil ručník na podlahu. Do místnosti vstoupila Jill, zastavila se mezi dveřmi, nic neříkala jenom sledovala Weskera, nesjela pohledem dolů, nedovolila by si to. Sledovala jeho oči dost upřeně. Wesker ve tváři neměl žádný naštvaný pohled, ale svůj klasický normální. Díval se na ni, pak sjel zase pohledem na monitor. "Co chceš?" zeptal se aniž by se na ni zase otočil a něco začal psát na klávesnici na pc. "Já jenom.." uhnula pohledem na takzvaný černý spacák v kterém bylo tělo mrtvého Krausera. "Co s ním chcete dělat? Kdybyste ho tam nechal zombí by ho sežrali, navíc nemá ani ruce.." odvětí a pohledem přejede na Weskra stojícího u počítače, sama se tváři docela univerzálně a bezcitně. "Pojď se podívat.." přivolal bez jakékoliv odpovědi na předchozí otázku Jill k sobě, ta se hned rozešla k počítači, sklonila se k monitoru a dívala se tam. "..Veronica, jak sem řekl.. první kdo ji bude hlídat na toho se upne, i když po tom co jí udělal..." odkašlal si a dál sledoval monitor "je to vynikající výkon že ho volá k sobě." poodstoupil od PC a nechal Jill ať chvilku sleduje na monitoru Veronicu.

Veronica dál šla. Před ní byli obří železná vrata, připomínající ty co viděla, když poprvé otevřela oči, přišla k nim tedy blíž a zastavila se těsně před nimi. Sledovala je jako televizi, zvědavě si je prohlížela, když se za ní zase myhla černá silueta jednoho ze zombí. Prudce se otočila, protože pohyb tentokrát zaregistrovala, ale nic nestihla vidět. "Krausere!! Máš mě hlídat.." zakřičela do prázdna, teda spíše do míst kde byli jenom zombí a žádní živí lidé. Nic se neozývalo. "Krausere!!!" zařvala znova ale tentokrát už vystrašeně a bezradně. Věděla totiž že normálně by tam vyběhli jednotky co by ji chtěli chytit a zase zavřít, ale nic takového se nedělo. Otočila se zase ke vratům a začala do nich normálníma rukama mlátit. "Krausere!!" dál ječela, vůbec ji nenapadlo že by tím mohla přilákat zombí. Ale i tak by se vektorama nemohla bránit, protože je vždycky mohla použít jenom když jí někdo ublížil. Pořád tam mlátila a zombí se mezitím za ní hromadili, neutíkali ani to nijak nehrotili, jenom šli pomalým krokem směrem k ní. Ale ona to nevěděla a ani nemohla slyšet, protože pořád a stále beznadějně mlátila rukama do vrat, pochvilce ale únavou přestala.

Jill ji sledovala na obrazovce, zapla tam taky infra vidění aby viděla vektory. Byli všude, ale vůbec neereagovali, jenom prodili jako voda která nemá nikdy konec. Překvapovalo jí že vektory vůbec nereagují na okolí. Viděla na monitoru ty stovky zombí co se za ní ploužili. "Proč se nebrání?" zeptala se postavy stojící o podál a tvářila se opravdu hodně překvapeně, ale neotočila se prostě jenom dál sledovala ten monitor. "Nejsem si jistý.." odvětil Wesker a rozešel se k nějaké skříni k místnosti, vytáhl z ní oblečení včetně spodního prádla a kompletně se oblekl, nakonec si nasidil i svoje oblíbené sluneční brýle a přistoupil za Jill. "možná jenom vyčkává." dokončil. A taky začal normálně sledovat monitor.Jill zakroutila hlavou "Myslím že ne, vypadá dost vystrašeně. Úplně jinak než když mučila a nadále zabila Krausera." řekla a poodstoupila od počítače, Wesker se narovnal též a kouknul se na ni. "Máš pravdu, asi to bylo pomstou za to že jí ublížil, ale proč teda .. " nedokončil a projelo mu hlavou že je to asi tak. Protože když ji probudil taky zaútočila, byla naštvaná a ponížená. Možná to bylo opravdu tím že ji někdo ublížil, Weskerovi to začínalo být jasné. Není tak zlá aby pořád dokola jenom zabíjela a zabíjela. Je taková, jakoby měla dva stránky, stejně jako kniha. Jednu hodnou, a druhou tu, která ochraňuje. Ale chám Wesker taky věděl že ona určitě nemá rozdvojenou osobnost, protože vesměs na všechny byla hnusná a neměla tam nikoho ráda, ale kdo by se jí divil, když ji tam měli zavřenou jako psa.

Wesker se stále díval na Jill. "Oživ Krausera, vzal sem sebou všechny druhy viru a sama víš že kdyby ti došel máš zajít za Rose." sedl na židli k počítači, docela pohodlně se usadil, založil ruce a sledoval dál osud Veronicy. Jill přikývla a vyšla z místnosti. Pochvilce se vrátila i s Hawkem. Ten se jenom nevinně potichu zasmál "Já toho blbce varoval.". Jill pozvedle obočí a dost jedovatým tónem mu řekla něco sprostýho. "Máme ho oživt tak máš posrandě." Dodělala a řekla mu také ať vezme jeden konec černýho spacáku a sama vzala druhý, odnesli ho z místnosti někam do Sklepa Pražského hradu. Tam na ně už čekala už Rose a Katerine. Obě se tvářili dost vesele, protože už dlouho nikoho neoživili a teď věděli že ho musí i upravit a opět mu přišít ruce a nějak opravit díru v hrudi.

Hawk s Jill hodili černý spacák s Krauserem na železný stůl. Jill se rozešla zase zpátky nahoru. Hawk zůstal a sledoval ty dvě, tvářil se přitom dost provokativně "Aby ste ho nepokazili dámy." řekl a se smíchem tak odkráčel pryč. Rose pomalu rozepnula zip od pytle a usmála se. "Máme hodně práce Katarine..." řekla celkem potichu, když rozepnula zip kompletně, vytáhle z něj obě ruce a položila je na stolek vedle sebe. Katarine stála z druhé strany a hned začala prohlížet Krauserovu díru v hrudníku. Byla docela dost velká aby se skrz ni portáhla kočka, ne-li pes. Úsměv Rose oplatila, a přitom se pustila do opravy zničeného hrudníku.

Rozhlídla se ještě jednou po vratech, když ušlyšela to divné hučení, pomalu se teda otočila. Děsem přestala skoro dýchat, něco takovýho ještě v životě neviděla. Před ni stálo obrovské množstvý zombie, něco o nich věděla, ale nikdy nevěřila tomu že je uvidí ve skutečnosti. Ještě v tom přemýšlení si vzpomněla že vlastně Krausera zabila, ale tentorkát si vlastně ani nepamatovala proč to udělala. Začala si v hlavě nalhávat že ho zabili oni. Zombie ale dál stáli na stejných místech a jenom mrtvolně sténali a hučeli. Mezi lidskýma zombíma se protáhlo asi 10 písch zombie. To Veronicu děsilo kompletně. Jak ji tak Wesker sledoval na monitoru napadlo ho že by ji vystrašil ještě víc aby začala reagovat. Zase něco namačkal na počítači. Veronica pootočila hlavou a vrata za ní se začali otvírat. Myslela že je to cesta ven, ale nebyla. Rozběhla se tam ale byla tam obrovská tma, jenom naproti ní svítilo jedno světlo, zombie se ale začali hrnout za ní takže nebyl čas tam sledovat nějaké světlo. Rozběhla se do strany v ten moment ji ale něco prudce srazilo do zdi. Začala se teda zvedat a snažila se co nejrychleji aby mohla utéct.

Sotva zase stála na nohách, něco se jí zakouslo do ruky a hodilo to s ní na druhou strnu místnosti a opět do zdi. Zůastala tam sedět a opírala se o zeď z čela jí tekl pramínek krve a klikatil se jí na tváři. Ruce měla svěšené vedle sebe a tvářila se jakoby už necítila nic, vůbec nic.

"Tak tedy rozsvítíme světlo.." řekl Wesker který ještě stále seděl za počítačem a opět něco napsal na klávesnici. V celém úlu se spustil normální zdroj energie, takže proud jel úplně normálně. V místnosti se začalo rozsvěcet světlo. Veronica seděla u zdi na jednom konci místnosti. Po zdech a po stropě se drželi nějaké škaredé zrůdy, kterým tršel z hlavy mozek a které měli obrovsky dlouhé jazyky a na pažích drápy. Na zemi se drželi polozmutovaní lidé, kteří měli obří paže s obříma prstama a zmutovaní psy co vypadali jako kostry ale opět, z hlavy jim trčel mozek. Veronica sjela pohledem na pokousanou ruku, pak oči nachvilku zavřela. Vzpomněla si úplně na všechno, na to jak ji unesli když jí nebylo ani 10 let, na to jak si hrávala dřív s normálníma dětma, ale pořád byla stejná jako teď. Jak pomáhala lidem a jak je obraňovala vlastním životem. Jak jí Wesker prostřelil hlavu když se snažila zabít Krausera, jak ji potom Krauser znásilnil a jak ho nakonec opravdu zabila. Jediné co pořád nevěděla, jsou jména, ty správná jména. Ne jenom případná příjmení.

Veronica prudce otevřela oči, poušklíbla se v koutku, ruka se jí začala zase hojit, pozvedla hlavu ke stropu. Zmutovaná monstra veděla že je něco jinak, věděli to i normální zombí. Všichni se proti ní rozběhli. Veronica zvedla hlavu ke kameře. "To mě tak hrozně moc chceš vidět zabíjet?" řekla a zrušila všechny elektronické spojení v místnosti. Vrata se sama zavřela. Prudce se zvedla do vzduchu vektory. Ani ji nenapadlo že ve stěnách jsou také kamery kterýma ji Wesker sleduje, ten se ale jenom spokojeně díval protože si to přepnul na noční vidění. Veronica se vznesla pomocí vektorů do vzduchu a roztáhla ruce a pak s nima prudce mávla před sebe. Monstra nestihla ani zareagovat a pochvilce z poloviny z nich zbyli jenom rozpůlené části na zemi. Pak se sputila zase k zemi a rozběhla se naproti zombí. Z boku na ni útočili zbylá monstra ale jejich útoky nádherně vykrvala s pomocí vektorů. Před ní se zničeho nic objevila jedna zrůda, Veronica skrz ni proběhla, to že cítila krev v ní probudilo ještě větší chuť zabíjet. Byla celá od vnitřností a krve z oné zrůdy a začala normálním zombím skalpovat svýma 12 000 vektorama hlavy. Wesker si promnul bradu, připadalo mu to moc snadné, zase něco napsal na klavesnici a podařilo se mu aby jí deaktivoval téměř všechny a nechal na útočení ubohých 12. Ale i tak jí to stačilo aby je do půl hodiny všechny sundala.

Nakonec tam před ní zbyl jenom jeden Cerberus. Veronica těžce a znaveně dýchala a skoro se nemohla hnout, Cerberus byl ale proti ní v dokonalém bojovém a energickém stavu. Weskerovi se opět podařilo nahodit proud v mísnosti tak konečně dal u kamer normální vidění. Posunul se blíž k monitoru a s úšklebkem sledoval co udělá teď. Veronica padla nakolena vyčerpáním, jednou rukou se opřela o zem a dívala se na psa co stál ani ne 6 metrů před ní. Sklonila hlavu. "Krausere.." zamumlala tiše, v domění že se tam zase objeví a nic mu nebude. To se ale spetla, nic takového se nestalo. Cerberus začal verčet a rozběhl se proti ní. Veronice se podařilo ještě jednou pořádně nadechnout, když už byl Cerberus u ní s otevřenou tlamou a s doměním že ji sežere. Ho Veronica chytla svojí normální rukou za horní čelist, prudce škubla a urvala mu dá se říct celou hlavu a hodila ji daleko za sebe, tělo onoho psa spadlo vedle ní. Pomalu a nemotorně se zvedla a rozhlédla se po místnosti, jakoby spala a byla náměsíčná. Na nohách se neudržela moc dlouho a zase padla nakolena. Raději se teda normálně posadila a kolena si dala k hlavě a objala je rukama, opřela se o ně braou a dívala se před sebe. Věděla že kdyby ty zrůdy všechny nepovraždila tak by ji sežrali. Chtěla si tím spíš dokázat že pro ní někdo příjde a zachrání ji.

Přejela pohledem zase po místnosti. "Já chci ven" zašeptala opravdu neslyšitelně. Zavřela oči a to samé zaječela tak že se to ozývalo pomalu v celé budově. Wesker se jenom usmíval, když ji sledoval. Vypnul monitor a rozešel se do sklepů Pražského hradu kde byla Rose a Katarine. Obě dál opravovali tělo Krausera.

Normálně by u počítače seděl celou dobu, ale jelikož ona si tu místnost sama uzavřela, tak ji tam nechal aby mohla zase načerpat sílu a bojovat dál proti těm zrůdám. A dál věděl že s těma 12 vektorama by se od tama stejně bez jeho pomoci nedostala. A dobrovolně by ji taky sám nepustil, pustí ji až bude mít oživeného Krausera, u kterého bude muset udělat sám pár úprav. Je toho názoru že to za něj nebudou dělat dvě ženy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama