Kapitola desátá - Všichni blázní, Wesker se raduje

21. srpna 2011 v 17:52 | Vypravěč |  Resident evil - Project terminate


Veronica se pomalu a vyčerpaně loudala za stejně vyčerpaným Krauserem který jenom tak, tak kráčel s rukou natlačnou na hrudi a s pocitem že by se jí už měl začít bát. I když její vektory ho neděsí, děsí ho jenom to že ona prostě nechce zemřít i když má už život jenom na vlásku. Přitom si přehrál v hlavě tu scénu jak se jí zombí zakousl do břicha a ona ho ještě stihla zvednout i když byla dost vyčerpaná a ještě navíc mu prorvala ruku se střepem skrz hlavu. Neohlížel se, protože věděl že ona jde za ním. Mno jde, spíš se plouží jak mrtvola a dodělává. Ale ona se pořád statečně usmívala bolelo ji všechno ale měla pocit že prostě ještě může a může se dál bránit i bez těch svých průhledných rukou. Hlavu měla skloněnou a hleděla do země, sledovala kapky krve a vnímala Krauserovi kroky. Zamyslela se nad tím jak by to bylo hezký, kdyby ho nikdy nezabila. Ani vlastně nevěděla že Krauser je tam teď zrovna s ní. Povzdechla a zvedla pohled aby se nedívala jenom na tu odpornou podlahu. Krauser chvilkama koukal přes rameno, jakoby čekal že se tam jeden z ních brzo složí. Pak zase v klidu kouknul na cestu a šel. Díval se pak už jenom upřeně před sebe protože čekal z kama jaká zrůda odleze. Nachvilku se tedy zastavil když tu se ještě v zadu v té obří hale ozval tlumený náraz a rozprostřel se z tama k nim oblak prachu a suché hlíny od toho jak to schytala země. Krauser kolem sebe začal šmátrat zdravou rukou a nahmatal Veronicu a přitáhl ji k sobě, podíval se jí do očí. "To není jenom tak, něco tam je.." zavrčel a zase ji pustil rozešel se do kouře, Veronica se belhala hned za ním. Krauser se zastavil u kráteru a díval se dolů. Během chvilky oblaka opadli a uprostřed té jámy ležela ona tmavovalasá dívka s jizvou přes obličej. Z pusy jí tekla krev a po těle měla šrámy jakoby od obřích drápů. Byla ještě při smyslech. Pootočila hlavu směrem ke Krauserovi, z poza kterého vykoukla Veronica.

Anubis se zúžili zornice a zadívala se na Veronicu. Začala pomalu pohybovat svaly v těle s nadějí že se zvedne. "Zabiju tě" ozvalo se tlumeným hlasem. "Zabiju tě Frot Hardcórová." podařilo se jí z části dostat do sedu. Krauser se na ni díval beze strachu a přemýšlel co se jí asi tak mohlo stát. Nebyla to práce Veronicy, ale někoho dalšího. I když i v Anubis viděl to monstrum protože ji dobu před tím znal. Zamračil se a povžšeně pozvedl hlavu. "Co na tebe zaútočilo..." zašklebil se "..všemocná Anubis... že by to našlo tvoji slabinu?..." provokativně. Normálně už by byla u něj a trhala ho na kousíčky, ale to co jí udělala tamta věc, potom už se asi tak rychle nezvedne. Jenom se zamračila stejně jako on a zase se podívala na Veronicu. "..Hlídá jí, jako oko v hlavě, bloudí tu a chce všechny co mu ji chtěj sebrat zabít..." zahleděla se Veronice ledově do očí a mračila se. Krauser jenom lehce pozvedl obočí. "A drápy má jako led co ty děvko?!" houkl zase na Anubis, ta vyplivla trochu krve a podívala se zase na něj. "... je celej ledovej, snad víc než ty... a má v plánu zabít i tebe....mohla sem ho sežrat... kdybych věděla ... že je to on... ani bych to nezkoušela..." dostala tik do koutku a už se snažila drtá na nohy. "..je snad silnější než všichni vy tady dohromady... je jako stín... nikdy ho neuvidíš ale zabije tě Kra.." nedořekla a Krauser i přes obrovskou bolest seskočil k ní a sotva viditelným nožem v ruce ji skalpoval hlavu. Ta se skutálela na zem hned na to se rozpadla na pracha jako celý tělo. Krauser stál před tou hromádkou prachy která se držela na místě, pootočil hlavu k Veronice. Ta jenom překvapeně zírala. "Co chtěla říct to poslední??" Zeptala se Krausera když se přes rozpadaný beton šourala hrozně pomalým tempem k němu. Ten zatnul ruce v pěst a podíval se směrem k ní. "Nic, jak vidíš už nic říct nechtěla." zvednul hlavu a díval se po těch patrech nahoru. Věděl že je tam ještě hodně vzácných zrůd ale že by se začali zabíjet navzájem to pro něj byla celkem záhada.

Veronica stála zase u něj a koukala též nahoru. Pak se podívala na jeho rozbitou ruku, kterou si Krauser pořád tiskl k hrudi. Pomalu k němu natíhl svoji ruku, ale v ten okamžik Krauserovi oči zase vyseli na ni a ledově ji probodávali. Veronica se zastavila s rukou ve vzduchu a koukla do těch jeho očí. "Bolí tě ta ruka?" zeptala se a zase tu svou k jeho pomalu přibližovala. Krauser mlčel a sledoval ji. Na to jak je vyčerpaná, je docela v klidu, ale to všechno způsobuje její astronomická Regenerace. Zatvářil se zase normálně, ne ledově, ale prostě tak univerzálně. Potom už jenom cítil dotyk její ruky na té svojí, i když měl ten nano oblek dalo se to cítit. "Ne..." zalhal Krauser když sledoval její oči a vnímal jak mu přejíždí jemně prsty po ruce. Veronica zase stáhla ruku k sobě a pousmívala se. "Dobře, myslím že bude lepší když si vezmeš normální oblečení..." pořádně ani nedořekla a Krauser se zase ozval. "NE, musím mít jenom tohle." řekl ledovým tónem když už necítil ty dotyky na své ruce. Zase se zamračil a začal pomalu šplhat z jámy nahoru. Veronica už byla opět skoro v normálu tak se nahoru vytáhla díky vektorům které ji každý den a vlastně stále poháněli. Sledovala jak se snaží vylízt nahoru a jak ho to pořád týrá, ale on už svoji bolest neprojevoval pochvilce si na to zvykl takže ho to netrápilo. Než vylezl ven Veronica se rozhlížela jestli se tam neblíží zombí. Během 10 minut už byl i on nahoře a rozešel se zase chodbou kterou šly než jim do cety vlezl prach a taky Anubis. Veronica chvíli váhala, tak se ještě jednou kouknula nahoru a viděla že se tam něco mihlo. Na sucho polkla a rozběhla se za Krauserem, který se belhal jakoby to tak dělal celý život a tvářil se jedovatě.

Během chvilky se ale opět zastavila a cítila další pohyb. "Něco je špatně..." zašeptala a Krauser šel před ní dál, ale ona stála a rozhlížela se kolem sebe, jakoby čekala že se něco stane. Ohlídla se a zase se tam něco mihlo. "Falco stůj..něco tu je" zamumlala potichu a ostražitě kolem sebe přejížděla očima. Krauser ji ale neposlouchal a šel v klidu dál. Otočila se zase k němu opět zaregistrovala ten pohyb. Krauser už konečně taky něco zaslechl, tak se otočil a podíval se kolem. Nic kromě Veronicy neviděl. Veronica pořád brouzdala pohledem po té chodbě kde oba stály, ale nic neviděla, když ale stála otočená zády od Krausera a Krauser zrovna prohlížel nějakou místnost kousek od sebe, cítila na krku dech. Ledový a tak strašidelný, který šel cítit krvý. Ani se nepohnula stála jak socha, lehce se třepala, bála se co to zase je, nemůže přece útočit na něco co nevidí a ještě navíc, když jí to nic ještě neudělalo. Zavřela oči a zatnula zuby, pořád cítila jenom ten dech. Cítila ho blíž a blíž k vlastnímu krku. Krauser tam prohlížel stále tu místnost, věděl že ona reaguje mluvením a nadávkama když jí někdo něco dělá, ale nic neslyšel. Prohlížel tam nějaké dokumenty o všech možných projektech co byli v laboratoři vytvořený. Veronica se ještě držela, byla tak hrozně vyděšená, najednou cítila jakoby se jí na krku dotýkali něčí rty, jakoby ji tam někdo políbil. Stuhla ještě víc a prudce oči otevřela, vlili se jí do nich slzy, pomalu jí stékali po tváři. "Miluju tě. A toho hajzla s radostí zabiju." zašeptal nějaký hlas, tak temně a tak hororvě že se Veronica ohnala že tomu co to řekl, něco udělá ale najednou tam nikdo nebyl. Krauser vylezl z místnosti a viděl že brečí. "Bože, to chceš jít tak moc ven že už kvůli tomu řveš?..." houkl na ni, v zdravé ruce držel obvazy kterýma si začal obvazovat ruku s popraskanými svaly.

Veronica se zamračila a utřela si z tváří slzy. Raději mlčela o tom co zažila a sledovala ten jeho chabí pokus o zavázání ruky, došla tedy k němu a ruku mu začala obvazovat sama. Krauser se nijak nebránil, sledoval ji univerzálním pohledem. Nemračil se a jakoby se z něj teď stratila i ta ledovost. Zrovna když se mu zrovna nedívala do obličeje tak se pousmál ale během chvilky se zase zatvářil normálně takže ona si toho vůbec nevšimla. Když mu ruku konečně kompletně obvázala tak ho sjela pohledem. "Když si to nesundáš bude ti to drtit svali." řekla klidně, Krauser ale uhnul pohledem někam do strany a poodstoupil od ní, zalezl zase do místnosti kde byl, když vyšel zpátky za ní měl na sobě oblečení nějakého vojáka které bylo ve skříni. Veronica pozvedla obočí. Připadal jí tak hrozně povědomí, pro ni vypadal jako Krauser ale prostě ona sama věděla že to není on. On měl jiné oči, pomyslela si a nakonec se usmála. Stáli kousek od sebe a dívali se navzájem do očí, Veronica se usmívala a Krauser se tvářil ledově. "Tak jdeme??" zeptala se a už namířila svoje kroky dál do chodby. Krauser se otočil na patě že půjde za ní. Ale zastavil se, zmenšili se mu zorničky, díval se upřeně před sebe. Pak sjel pohledem na svůj hrudník z kterého vycházeli jakoby drápy i s prsty. Zase zvedl hlavu a zadíval se na odcházející Veronicu. Z pusy se mu spustil pramínek krve. Lehce sjel pohledem přes svoje rameno. Stál za ním kluk, spíš to vypadalo jako kluk. Mělo to rudé oči, vypadalo to že to má dokonce i nějaké křídla. Asi to bylo mutace pomyslel si. Zatnul ruce v pěst v domění že mu prsty s drápy zláme, ale už je neměl v hrudníku tentokrát mu procházeli břichem. Veronice už přišlo divný že neslyší kroky. Zastavila se a otočila, Krauser zvedal ruku směrem k ní a lehce prsty naznačoval ať uteče. Veronica ae zase zamrzla. Sledovala Krausera a postavu za ním. Postava Krausera skopla k zemi, Veronica mezitím zaječela a zatnula ruce v pěst, poslala na tu zrůdu všech dvanáct vektorů a silně ho prorazila zdí do další místnosti. Rozběhla se ke Krauserovi. "Falco!!" zaječela znova. Ale on jenom nehnutě ležel na zemi a z pusy, z hrudníku i břicha mu tekla krev.

Stála těsně u něj, padla na kolena a drala ho do náručí ale on se vůbec neozýval, jenom vydával přidušené dýchání. Měl zavřené oči a z pusy mu stále tekla krev. Veronica se ho snažila probrat, dařilo se jí to, Krauser pomalu otevřel oči a díval se do těch jejich. "Veronico.." řekl po dlouhé době její jméno, mno po dlouhé době, řekl ho poprvé za celou dobu. Díval se jí do očí, on sám už to nemohl vydržet, tohle bolelo až moc, do toho ještě ta zraněná ruka, prudce zavřel oči a namačkal se víc k ní. "..bolí too..." zamumlal potichu a zdálo se že brečí. Veronica ho z vrchu sledovala. Veronica ho držela u sebe "Jak ti mám pomoct?! Vždyť tohle tě může opravdu zabít Falco!!.." houkla a pokusela se ho zvednout. Moc jí to nešlo, tak ho zvedla do vzduchu vektory. Ještě se podívala do místnosti kam odhodila to ono co Krausera přizabilo, ale nic tam nebylo. Dotíhla ho do té mínstosti a posadila na židli, Krauser si držel ruku na jedné z ran z kterých tekla hromada krve. Sledoval Veronicu jak tam vyděšeně běhá po místnosti a vymýšlí jak mu má pomoct. Krauserovi se začali protáčet oči a upadal do bezvědomí. "Počítač.... jsou tam data...o mě... musíš...musíš je upravit..."jenom co dořekl upadl kompletně do bezvědomí a už se neozval. Veronica začala panikařit ještě víc a přiběhla k prvnímu počítači co tam byl. Začala ho prohledávat celý, našla je, byla tam. Akorát, bylo něco špatně. Pročítalo to tam všechno informace, vzhled úpravy, všechno souhlasilo, kromě jména. "Jack Krauser?!" řekla tiše když sledovala informace na monitoru. "Oživen před 48 hodinami? cože?... to jako.." otočila se směrem ke Krauserovi který byl v bezvědomí. Pak se zase podívala na monitor "Paměť od prvního úmrtí kompletně determinována... to jako... že si mě nepamatuje?!..." pak projížděla další data o něm. "Životní funkce na 20% ... tady se to má asi upravit... ale.. chce to heslo..." klikla na upravit a opravdu to po ní chtělo heslo, zamyslela se když sledovala monitor počítače. Ušklíbla se protože ji něco napadlo, napsala tam Project Krauser, do kolonky heslo a opravdu, dalo se všechno upravit, Veronica se ušklíbla ještě víc a zvýšila funkce na 100%, pak zase aktivovala jeho regeneraci. Nakonec taky změnila heslo, chvíli sledovala monitor, pak vzala někde ze země plechovou trubku a počítač rozmlátila.

Krauser už jenom rozímal protože se do jeho těla vrátila všechna energie, když se probral viděl jak se tam Veronica ohání železnou tyčkou. Rozešel se k ní že ji zabrzdí. Ta jenom jak slyšela kroky vymrštila tyčku směrem k němu, Krauser ji ale instinktivně chytil a vytrhl jí ji z ruky. Držel ji teď už v té obvázané ruce na kterou se podíval, normálně by si hned obvaz sunddal ale on si ho tam nechal, podíval se jí do očí. "Buď ráda že ses to vůbec dozvěděla, i když vůbec nevím proč si to neměla vědět." sledoval ji ledově stejně jak ona jeho. "Proč ste mi všichni lhali, Krausere proč?!" zaječela a padla na kolena teď byla zase ta slabá ona, skryla obličej do dlaní a rozbrečela se. Krauser ji sledoval z vrchu a ani se nepohnul. Pochvilce to ale nevydržel a dřepl si před ni. "Proč tě to tak bolí?" zeptal se sotva slyšitelně. Chytl ji za jednu ruku a oddělal ji z jejího obličeje. "...nechtěla sem tě zabít... nechtěla sem tě zabít... já... já nevím proč sem to udělala... vím.. vím.. ale nemusela sem tě zabíjet... nemusela... omluvil ses mi..." mumlala spíš pro sebe a ne pro něj, on se na ni překvapeně díval "Cože?!" vyjekl a ruku jí stiskl, tím ji donutil aby se mu podívala do očí. "Nechtěla sem tě zabít!!!" zaječela tentokrát ona na něj a po tvářích jí stékali slzy.

Wesker seděl opět u toho jeho milovanýho stolu a u PC který mu, jak rád říká dodávalo pocit že je "boss" a to on taky že byl. Sledoval na monitoru ty dva. "Výborně, teď už to heslo nezískám..." zamumlal pro sebe rozhořčeně a sledoval je. "Zajímavý co se stane když někdo příjde na nějakou špatnou pravdu." za dveřmi ho poslouchal Hawk, přitom co řekl Wesker se zamračil "To ty teprve příjdeš na nepříjemnou pravdu debile..." zamumlal a odkráčel do pokoje který měl jenom on pro sebe. Wesker dál spekuloval co udělá, když mu nějaký projekt na který zapomněl, zrušil Anubis. Začal na počítači prjíždět soubory se všema projektama. "Aha..." sledoval jméno projektu a tvářil se na nejvíš nadšeně. "Výborně..." dodal sám sobě. Měl otevřenou kartu, kluka, kterého využil jenom protože miloval Veronicu. Což mu taky nabídlo ho perfektně využít. Teď mu došlo co má za plán, zabít všechny a nechat si ji jenom pro sebe. Zvedl se tedy a odešel si udělat kafíčko a sednout si na balkón. Na počítači jenom dál blykalo jméno "Erey" a byli tam o něm stovky informací, úprav a zvlášť mutace, která mu přidala křídla a zvedla rychlost o 99%, takže byl asi tak rychlí jako Wesker. Když už tedy seděl na balkóně a popíjel kávu. Zamyslel se nad tím, proč tak na ni Krauser reaguje i když si ji nepamatuje, možná by se do ní zamiloval tak i tak, ale to je přece nemožné, pomyslel si. Někdo jako krauser by se nedokázal za normálních okolností zamilovat a určitě ne do děcka. Zase se spokojeně pousmál a díval se na západ slunce. Byl by to hezký pohled, kdyby svět nebyl tak tmavý, a mu tam ještě navíc chybělo že tam nechodí zombí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama