Kapitola čtvrtá - Mám tě zabít, nebo počkat?

21. srpna 2011 v 17:46 | Vypravěč |  Resident evil - Project terminate


Viděla je zase, ty lidi v bílích pláštích, s maskami. Ale z matného pohledu se toho moc nedalo poznat. Chtěla zvednout ruce a promnout si obličej, ale měla je svázané u těla. Měla ale pocit jakoby celou tu dobu, co byla v bezvědomí, byla vzhůru. Jakoby přesně věděla co se stalo. Vybavovala si ten obličej, zaryl se jí do paměti. Teď ho chtěla zabít ještě víc než před tím. Ale opět upadla do bezvědomí.

Po 24 hodinách, se vzpamatoval i Krauser. Po jeho 8 hodinovém spánku, před kterým přemýšlel o tom jak se pomstí Weskerovi, ho probudilo nutkání jít se najíst a pak si trochu zatrénovat. Zvednul se z oné postele a rozešel se ze svojí místnosti. Kráčel chodbou a sledoval jedovatým pohledem všechny v bílých pláštích co kolem něj prošli. Nachvilku se zastavil, u místnosti kde byla ona, byla to jiná místnost, ale on jakoby přesně věděl kde je. Přistoupil ke dveřím, jenom tam stál a nehýbal se. Všichni co kolem něj šli si mysleli že se zbláznil, ale nahlas to neřekli. Asi po 10ti minutách se tam objevil muž, krátké hnědé vlasy, lehce se poušklíbl. "Čekáš na tu holku to tě chtěla zabít?" otázal se a opřel se o zeď za Jackem. Ten se ani neotáčel natož aby ještě odpovídal. Chlápek se jenom usmál. "Zase nedělej, všichni to viděli cos jí pak udělal.. trošku podpásovka ne? Buď rád že díky tomuhle systému tady nemůže mít děcko.." zasmál se a lehce se odrazil rukou od zdi. Rozešel se chodbou a dal ruce do kapes, jenom se nepatrně šklebil. Jack sklonil hlavu a koukl do země, teď až mu došlo co udělal. "Vždyť té holce je jenom 15.." zamumlal pro sebe nenávistně. Odstoupil od dveří, konečně se je odvážil otevřít.

V tu chvilku však z místnosti vyšel nějaký profesor, díval se na Jacka, chtěl zaprotestovat ale bál se, tak jenom ustoupil z cesty a nechal Jacka vstoupit. Jack se rozešel ke dveřím, už stál mezi němi. Dívka ho zaregistrovala, přitom se na něj ani nepodívala. "Otoč se a vypadni." Už nebyla v bezvědomí ale zase normálně při smyslech. Pootočila na něj hlavu."Přísahám že za tohle tě zabiju třeba hned." řekla jedovatým hlasem a zatla zuby. Jack stál mezi dveřma, zase sklonil hlavu. I když mu ublížila, tak mu neublížila tak moc jako on jí. "Tak už sakra vypadni!!" zařvela znova a do očí se jí hrnuli slzy.

"Řekla ti že máš odejít..." ozval se zase již známý hlas muže s krátkými tmavými vlasy a vojenským oblečením. Jack měl pořád skloněnou hlavu "Ty se do toho neser Hawku..." procedil mezi zuby. Hawk se teda otočil na patě a pomalu kráčel pryč "Kdyby něco varoval sem tě...". Jack se konečně dostal do místnosti a zavřel za sebou dveře. Dívka už byla v mrákotách a po tváři jí tekly slzy. Krauser si myslel že o něm nikdo neví, ale všichni je sledovali na monitorech díky kameře co byla v místnosti. Byl tam samozřejmě i Wesker. Měl založené ruce a upřeně hleděl na monitor. "Tak už ho zabij Veronico." zašeptal sotva slyšitelně pro sebe. Přistoupil k počítači a na klávesnici zadal nějaký kód. To čím byla ona dívka spoutaná se uvolnilo, Wesker se poušklíbl a zase od PC odstoupil, opět založil ruce, zvedl hlavu k hodinám. "Rychle, už je skoro čas."

Dívce se zúžili zornice když ucítila úlevu na celém těle, sledovala ale Krausera, to jediné ji vyrušovalo. Krauser stál u dveří a díval se na ni. "Chtěl sem se ti omluvit" řekl, "Aha, najednou se mi chceš omlouvat?" Odsekla Veronica. "Kdybys to neudělal nemusel by ses mi omlouvat.." dodala, pořád měla ve tváři slzy. "Nemohl sem si pomoct.." začal Krauser a nepřestával "..takový bezmocný monstrum." dokončil. To už ale Veronica nevydržela. Na desku si sedla, její Vektory se rozletěli k Jackovy a silně ho namáčkli na dveře. Veronica se lehce snesla na nohy a pomalu šla k němu. "Teď tě zabiju a Wesker ti už nepomůže... nikdo ti nepomůže." šeptala potichu. Stála metr před ním. "Budeš trpět víc jak já!!" zničeho nic zakřičela a vektorem mu prudce urvala jednu ruku. Všichni co to sledovali na monitorech strnuli hrůzou. Věděli že je monstrum ale že až takové. Krauser zakřičel bolestí a sklonil hlavu. Zatnul zuby a sledoval zemi, tlak na jeho tělo byl čím dál tím větší. Na zem kapal krev, kapala? Mno spíše tekla a ne málo. "Víc nic!?" zaječela znova Veronica a stejným způsobem mu urvala i druhou ruku. Tentokrát se neozvalo ani neupění ani křik. Bylo slyšet jenom tiché šeptání. "Promiň, promiň, promiň." To samé slovo se opakovalo snad stokrát dokola.

Teď už krev tekla opravdu proudem. Wesker se za monitorem jenom usmíval. "Už máš jenom chvilku..." pokýval hlavu a zase zvedl hlavu k hodinám. "Mlč, mlč!!!!" ječelaa Veronica a hleděla na Krausera, jakoby sama začala bláznit, ale stejně se ono promiň opakovalo pořád dokola. "Zavři už doprdele hubu!!!" Zařvala nakonec a udělala mu v hrudníku obří díru svýma vektorama. Ale stejně ho pořád mačkala na dveře. Na zemi byli teď kusy polámaných žeber a hrudního koše, ale on pořád žil. Nakonec ještě zvedl hlavu, z pusy mu též tekla proudem krev. "Pr..omiň..za... za to... že..sem ...t..ti ...ublí...ublížil..." vykoktal ze sebe nakonec, pohaslo mu životní světlo v očích a uvolnilo se mu tělo, teď už mrtvý byl. Veronice se zašklebila a jeho tělo hodila na druhou stranu místnosti.

Wesker se dál jenom usmíval a přitom na počítači sledoval onen počet Vektorů. To číslo ho nejen překvapilo ale náramně mu zlepšilo náladu. Zase přišel ke klávesnici a něco tam napsal, místnost s Veronicou se kompletně uzavřela. Krauserovo tělo bylo ovšem pryč, Veronica se snažila dostat ven ale marně, nešlo to. S povzdechnutím se usadila doprostřed místnosti a dívala se na to co tam z Krausera zbylo.

Všude jinde v úlu se do vzduchu začínal vypouštět nový typ viru. Byl to M-virus (Mutation Virus). Dělal z lidí zombí, ale bylo to jiné, po nadýchání se proměnili už do půl hodiny. Ale to nebylo jediné, další věc byla že nakažený i jako zombí, měl základní vybavení, smysli. Ale pořád toužil po zabíjení a rozkládal se. Byl ale rychlejší než normální zombí a zmutoval tak že mu většinou narostla znova nějaká část těla. Stále ale neovládal řeč, měl hlad, nezajímal ho něší názor. Do půl hodiny se proměnila většina zaměstantnců onoho úlu na zombí. Wesker, vzal sebou lidi co potřeboval a hlavně ty co byli nadopovaní portijedem. Vzal sebou i tělo Krausera, s kterým měl nadále svoje plány. Jakovždy mu dělala ochranku Jill Valentine, která se dostavila sice pozděl, ale dostavila. Vzal i Katerine, svoji věrnou služku a dávnou přítelkyni. Rose, která vytvořila náš známí M-Virus. A nakonec i Hawka který byl s Jill v Ochrance. Vyšli na povrch a přesunuli se helikoptérou na Pražský hrad. Kde si udělali náhradní ústřednu.

Wesker si stoupnul na balkón, sledoval Prahu. Nad myšlenkou že zde brzo budou kráčet jenom zombí se pousmál a dál sledoval město plné normálních lidé, které se mělo změnit v peklo. Přišla za ním Jill. "Pane, co bude s Projektem Veronica?" zeptala se celkem tiše. "Uvidíte... mám to naplánováno." odvětil a mávnul rukou ať si dá odchod. Jill se tedy otočila a odešla zase dovnitř k počítači.

Veronica seděla na zemi a sledovala jak problikuje světlo, najednou zhasnulo a rožnulo se světlo náhradního zdroje. Pozvedla hlavu s pobzdechnutím a pomalu se zvedla, tím pádem se dveře uvolnili. Pomalu je pootevřela, nikdo nikde nebyl. Infra kamery, v chodbě zaznamenávali dál data o Vektorech. Počítač v místnosti kde byl Wesker stále běžel a zobrazoval záběry. Byla na něm ale tabulka s vykřičníkem v červeném poli a robot stále opakoval jednu větu. "Červený kód, červený kód." Na monitoru stálo číslo 12 084. Červená tabulka jakoby pořád blikala jak pominutá. Veronica pomalu našlapovala po chodbě. Pod infra kamerou šlo vidět jak se všude po úlu pomalu rozléhají její Vektory.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama