Kapitola 1 - Léto 6 Roku

6. prosince 2010 v 18:02 | Hotamaru Oyashiro Sama |  Anastazie Malfoyová
..______

Krásně svítilo slunce, po obloze poletovaly ptáci, tedy...
Na místě kde byla Anastazie byla poměrně tma, místo ptáků na tom hrozném místě létaly vrány a místo slunce zemi ovíval déšť. Počasí kazilo dojem toho že je Anastazie v bezpečí. Sem, tam se ozvalo zanadávání a sem, tam nějaká ta rána od toho, jak Narcissa Malfoyová týrala služebnictvo.

Anastazie seděla u okna ve svém pokoji, nahlížela každých deset minut ven, jakoby na někoho čekala. Celkem... ukřivděně se u toho tvářila. Vždyť už byla Malfoyová a zvykla si na to, že je rozmazlený fracek. Vyhlížela v tom okně Draca, který měl sebou domů přivést partu. Přesněji řečeno, věčně jedovatě se tvářící Pansy Parkinsonovou, úlisného Gregoryho Goyla, vypaseného Vincenta Crabba a Blaise Zabiniho, kterému žádné přezdívky nevymýšlela, protože ho měla z těch všech asi nejvíce ráda.

Už jí to začínalo celkem lézt na nervy, vytáhla svou hůlku a koukla kolem jestli jí zase nějaká služebná nestraší v pokoji nebo jestli tam jen tak nesedí nějaký Smrtijed. Prudce s hůlkou mávla a rozbila květináč, provokativně se zašklebila, přejela očima po místnosti, opět prudce hůlkou mávla. Obraz co byl proti ní na zdi se rozmazal, takže pomalu ani nebylo vidět co na obrazu je.

,,Matko!!!" Zakřičela Anastazie, rozeznělo se to celým domem. V tom mžiku se rozrazily dveře ve kterých stála Narcissa a přivřenýma očima si prohlížela pokoj.

Zaryla oči do rozbité vázy a pak s provokativním úsměvem přejela pohledem na obraz. ,,Zase služka?" Zeptala se klidným hlasem, Anastazie jenom přikyvovala a sledovala její oči. ,,Měly bychom je všechny nechat vyhodit, jenom tu ničí nábytek..." Naštvaně zamumlala Narcissa když zavírala dveře od Anastaziného pokoje. Anastazie se jenom spokojeně usmívala, že se jí po dlouhé době podařilo zase udělat nějakou špatnost. Zapoměla, co byla její předešlá aktivita. Zase nakoukla z okna ven. Přede dveřmi stál Draco a spol. Anastazie vyběhla od okna a rozeběhla se přímo ze schodů do přízemí. Všichni už byli vevnitř a s pomocí hůlek věšeli svoje bundy na věšák.

Anastazie stála ještě na předposledním schodu a sledovala je. Měla radost že po delší době vidí někoho kdo jí umí zvednout náladu.

V jednom okamžiku si ji Pansy zaměřila zvláště jedovatým pohledem, jakoby ji chtěla prošpikovat nějakou kouzelnou formulkou. Skoro ve stejném okamžiku si jí všiml taky Draco. ,,Á, sestřičko, chtěl jsem pro tebe zajít" řekl s takovým nadšením, že to vypadalo že se dokonce i usmívá. Anastazie se usmívala když je sledovala, jenom na Pansy hodila nečekaný nenávistný pohled, ale Pansy jí v tu chvilku nějak nevěnovala pozornost, sledovala totiž s blaženým pohledem jak se Draco chlubí tím, jak napálil prodejce v jednom čarodějnickém obchůdku. Nikdo si jí nějak moc nevšímal, teda Anastazie si to myslela. Ale úplně v tom pomyšlení co má v plánu dělat Draco s Pansy, zapomněla na Blaise který se mezitím potichu vkradl za ní.

Anastazie ignorovala všechno kolem sebe a věnovala se jenom tomu jak se na sebe Draco s Pansy culí, celkem jí to užíralo nervy. Blaise stál na schodku které byl výš, než ten na kterém stála Anastazie. ,,Tebe to štve?" zeptal se poměrně klidným hlasem Blaise který byl opřený o zábradlí schodiště a podpíral si rukou hlavu. ,,Mě to přímo vadí..." odsekla naštvaně Anastazie. Koukla na Blaise a pokusila se udělat nějaký ten svůj normální úsměv, který nepřipomíná úsměv který se někomu objeví na tváři když mu někdo šlápne do úsměvu. ,,Mno táák" zasmál se Blaise, většinou byl až moc hodný, ale to nikomu nepřišlo divné. ,,Je to tvůj bratr ne? Nemělo by ti to vadit!" Usmíval se a trochu do Anastazie šťouchl loktem. Anastazie mu to však oplatila. ,,Není to můj bratr, je to můj nevlastní bratr... teda popravdě... nejsem s ním ani do rodiny Blaise!" Zase zaměřila svůj pohled na Draca a na Pansy.

Ten okamžik málem nevydýchala. Draco a Pansy se líbaly v obětí. Anastaziiny nervy byli málem ty tam, už začala hrabat po hůlce. Už, už že na ně pošle nějaké temné kouzlo, ale v tom to všechno přerušily Grabbe a Goyle tím že svým přiblblým hraním rozbily Malfoyovím dveře. Nikdo si jich totiž nevšímal tak začaly tak práskat s dveřmi že ulétl pant, který ještě v tom spěchu stihl rozbít okno a umrtvit poslední suché růže ve vázy na skříňce.

Draco jim v začal v té chvíli jedovatě nadávat a vyhrožoval jim tím že je promění na nové dveře a na nové okno. Pansy byla mimo že to vypadalo že tam omdlí, což Anastazii popravdě i zvedalo náladu.

Pocit toho že má Draco Pansy raději než ji jí docela rozrušovala. Přestala se celkem i s Dracem bavit a místo toho aby za celé léto prohodila s Pansy to jediné slovo jako vždy, po sobě házely jenom vražedné pohledy. Ten pocit že ji má někdo rád, jí celé prázdniny nahrazoval Blaise. Chodily spolu ven, povídaly si.

To naopak donutilo Draca, si myslet že Anastazie a Blaise se daly dohromady. Grabbe a Goyle, byli celkem rádi že ty nové dveře jenom vykouzlily a s oknem udělaly totéž. S nimi se ještě Anastazie celkem bavila. Ale pořád jí hlavou projížděla ta myšlenka co spolu Draco a Pansy dělaly. Byla prostě jednoduše řečeno naštvaná. Nedokázala si to pořád připustit a sama ani nechápala proč jí to tak moc vadí.

Poslední týden o prázdninách se scházela jenom s Blaisem, nehodlala se s někým jiným bavit.
______

Asi 6 dní před odjezdem do školy Bradavicích už měla nakoupené i věci. Bylo zase odporné počasí. Anastazie opět seděla u okna a dívala se ven. Pořád musela na tu věc myslet. Když v tom někdo zaklepal. Pomalu se otevřely dveře a do pokoje vběhl Draco. Rozhlédl se po místnosti a uviděl Anastazii sedět u okna. ,,Čekáš na něj?" Zeptal se Draco celkem klidně a stál mezi dveřmi. Anastazie se na něj ani nepodívala, sledovala dál to co viděla venku. ,,Čekám, nezajímáš se snad o to proč na něj čekám že ne?" Pomalu se otočila a hodila na Draca celkem uražený až nenávistný pohled.

Dracovy se v obličeji objevil vítězný úsměv. ,,Nezajímám, já to totiž vím". Dal si ruce do kapes a pomalu přišel k Anastazii a sklonil se k ní. ,,Už to ví i matka" zašeptal Anastazii do ucha. Anastazie chvilku nechápala co tím chce Draco říct, zamrkala a ve tváři měla tázaví pohled. Draco se narovnal a blaženě se usmál. ,,Nehraj to, vím že ty a Blaise... ví to už i otec."Anastazii vyjekla tak že to bylo slyšet i v nižším patře. ,,Cože?? Co blbneš my spolu nic.." Ani to nestihla doříct a Draco ji skočil do řeči. ,,Na mě to nezahraješ Ann, s nikým kromě něj se nescházíš, nebavíš a nic... tak je snad jasné že chcete mít soukromý" řekl tak provokativně že Anastazii začala na čele vyskakovat nervová žilka.

,,To si snad děláš srandu ne?" štěkla po Dracovi Anastazie. V tom okamžiku se v otevřených dveřích objevil Blaise a s celkem nechápavým pohledem se na oba díval. Draco si ho stihl všimnout dřív jak Anastazie.

,,A hele, Romeo... neměl bych ti tak začít říkat?" Řekl provokativně a díval se na Blaise. Anastazie se chystala že po Dracovi skočí a ucpe mu pusu. ,,Proč?" Optal se Blaise a vstoupil do místnosti, za sebou dveře zavřel. ,,Musím přiznat, že vy víte jak přivítat hosty." Zašklebil se a koukl na Draca, ten mu odpověděl stejně provokativním úšklebkem. ,,Vím že chodíš s mou sestrou" řekl Draco a přivřel přitom oči.

Blaise zůstal stát s otevřenou pusou a sledoval Anastazii, ta jenom naznačovala že to Draco nemá pravdě podobně v hlavě v pořádku. ,,Už sem to řekl i matce" Dodal Draco, nečekaně se otočil na Anastazii, ta rychle přestala s naznačováním a dělala že si hraje s vlasy. Blaise se konečně vzpamatoval z toho šoku a díval se na Draca. ,,Ale my spolu..." Nedořekl, protože mu do toho skočila Anastazie. ,,Dobře, Draco, uznávám prokoukl si nás. Opravdu spolu chodíme!" Draco se zrovna v tu chvilku díval na Blaise, když Anastazii nebylo vidět, tak Blaisovy naznačovala aby to nepokazil a hrál to zároveň s ní. Blaise se zazubil a díval se jedním očkem na Draca a druhým na Anastazii.

,,Ano, ano. Je to pravda sice jsme se to snažily před tebou utajit ale vidím že tobě nic neunikne." řekl Blaise a nepřítomně se škrábal rukou na hlavě.

Draco se zase vítězně usmíval. ,,To je dobře, protože matka vám už domlouvá svatbu." Blaisemu úplně spadl úsměv, Anastazie se začala dusit. ,,To si děláš srandu ne?" Vykašlala ze sebe dusící se Anastazie. Blaise úplně zapomněl jestli má pět a pět pohromadě, tak začal na prstech počítat. Draco spokojeně vykráčel z pokoje.

Blaise zvedl hlavu a zaměřoval svůj nervózní pohled na Anastazii. Ta se nějak snažila aby se už nedusila, odkašlala si a koukla na Blaise. ,,Nemá to v hlavě v pořádku." Vykoktal Blaise a usadil se jakoby unaveně na postel. Anastazie byla opět tak naštvaná, že vytasila hůlku zakřičela kouzelnou formuli a zdemolovala celé dveře. Blaise si toho nějak nevšímal protože ještě přemýšlel jak to vysvětlí svým rodičům. V okamžení bylo slyšet kroky na schodech, po chviličce se ve dveřích objevila Narcissa a dívala se na rozbité dveře.

,,Co se tu děje?" Podívala se na zdrceného Blaise. Potom přejela pohledem na rozzuřenou Anastázii. ,,Vy nemáte radost z toho že se budete brát?" dodala s klidným pohledem. Blaise přejel pohledem ze svých rukou na obličej Narcissi. ,,To už to jako ví moji rodiče?" Řekl tak sklesle že to vypadalo jakoby měl každou chvilku spadnout svět. ,,Mno, ano!" Odpověděla Narcissa, přiskočila k Anastazii a snažila se jí sebrat hůlku z ruky. ,,Drerunko, nebraň se... copak chceš ublížit Matce?" Řekla a nějak jí páčila hůlku z ruky.

Blaise se rozzářil pak se podíval na Narcissu jak se snaží vypáčit Anastazii hůlku z ruky, hned k nim skočil. Postavil se mezi Narcissu a Anastázii. ,,Em... Ano Paní Malfoyová, přály jsme si svatbu!" Řekl Blaise s polo úsměvem. ,,Ano?" Opáčila Narcissa a přestala se s Anastázií prát o hůlku. Blaise zakýval hlavou a usmíval se ,,To je výborné, datum svatby nechám na vás!" Zamumlala tak rychle že jí nebylo pomalu ani rozumět. Vyběhla z pokoje jak kůň na dostizích.

Anastazie s pootevřenou pusou doslova hleděla na Blaise. ,,Jak to myslíš?" Vykoktala ze sebe a přejížděla po něm tázavým pohledem. Aby se uklidnila tak se zase usadila k oknu. ,,No.." Spustil Blaise. ,,Budeme to na ně hrát, tu svatbu budeme dlouho odkládat a pak ... jakoby všechno skončí tím že jim řekneme že jsme se rozešly a pak se spolu nebudeme tak moc bavit" řekl s úsměvem. Anastázie vyskočila z křesla v kterém seděla. ,,Plesk do čela Blaise, to je nápad!!"

Anastazie s Blaisem ještě dál kuli tuhle hru než přišlo na den kdy se měli zase všichni studenti z kouzelnické školy v Bradavicích na toto úžasné místo zase vrátit. Po nástupu do vlaku se to všechno rozjíždělo ještě více.
______

Pokračování v další kapitole
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama