Kapitola 0 - Náhled Minulosti

6. prosince 2010 v 18:00 | Hotamaru Oyashiro Sama |  Anastazie Malfoyová
bb
______

Rozhovor Pro Denního Věstce:
Denní věštec: Pamatujete si ještě jak jste se dostala vlastně do kouzelnického světa?
Anastazia: Už si to ani moc nepamatuji, ten den kdy mě Smrtijedi odvedly k Malfoyovím. Nějak jsem ztratila pojem o té době, vždyť je to přece jenom 13 let zpět.
Denní věštec: Ano, ano... Jaký máte není vztah k této rodině?
Anastazia: Já? Popravdě... moc mě nepřekvapilo to co se stalo, berou mě stejně jako Draca, jednoduše mě rozmazlují, musím se přiznat že se mi to i líbí.
Denní věštec: Myslíte že z toho měl Pán zla radost?
Anastazia: Bylo mu to jedno, nikdy se o mě nezajímal, i když to byl můj otec, a jediné co mi řekl bylo: ,,Jednou zaujmeš mé místo, i kdyby si nechtěla" pořád si to pamatuji, nenávidím ho a přitom ho zbožňuji.
Denní věštec: Mám to chápat tak...že?..
Anastazia: Že existují smrtijedi? Ano, a přiznám se, je mi jedno kdo co si tu o nich myslí.
Denní věštec: Takže dobrovolně uznáváte, že vám nevadí že se váš deník vytiskl jako kniha?
Anastázia: To mi opravdu nevadí, aspoň bude každý vědět, že jenom nenávistí se dá dosáhnout svého.
______

Začátek (o tom co bylo): (Vzpomínka na minulost kterou jsem sepisovala 14.2.2010 ve svých 22 letech)
 Bylo mi devět let. Když se stalo to co se stát muselo, neměla jsem z toho zrovna největší radost i když. Zrovna byli prázdniny, byla noc. Bylo i celkem teplo což se o ostatních dnech říci nedalo. Svítil měsíc. Už ani nevím kolik bylo hodin a ani kolik jich bylo. Stála sem u dveří které stály na zahradu, byla jsem už celkem unavená. Už přesně nevím jestli tam začaly sami od sebe hořet stromy a nebo začala hořet tráva. Už nevím nic o tom co se stalo pak, musela jsem usnout nebo upadnout do bezvědomí. 
Dá se říci že jsem se probrala až v nějakém temně oděném domě kde jsem ležela na kanapi, zvláštně vonělo, po suchých růžích. Slyšela jsem nějaké 2 hlasy jak se baví, zjevně o mě. Překvapovalo mě co jsem slyšela i když jsem nezaslechla úplně vše, většinou si pamatuji z toho dne pouze slova jako "Nemůže se vrátit, nemůžeme ji nechat mudlům / Musí zůstat tady rozkázal to sám pan zla." víc už nevím. Protože jsem zase upadla do bezvědomí. Probudila jsem se v úplně jiném pokoji na posteli, byla docela velká. Cizích míst jsem se v té době ještě hodně bála, bála jsem se taky protože místo bylo moc temné. Dál už si zase nic nepamatuji. 
Dál si vzpomínám. Jak se na mě dívala ta žena a v jejich slovech zaznělo že jí mám říkat "Matko" byla jsem docela vyděšená a k něčemu takovému jsem se nemohla donutit. Nechtěla jsem a odmítala jsem to jí tak říkat. Pak už si jenom pamatuji že mě někdo chytil za ruce, a ta žena mi přijela lehce hůlkou po vlasech. Zbělely a prodloužily se mi. Vím že jsem kolem sebe bezmocně mávala rukama a že mě držel někdo, skoro stejně vysoký jako jsem byla já. Pomalu se přibližovala s hůlkou k mému obličeji, pořád jsem se bránila protože jsem nechápala co s tím klackem mi chce ještě udělat.
Zavřela jsem strachem oči a ona tu hůlku na mé oči lehce přiložila. Nevěděla jsem co udělala, až pak když mě ta osoba pustila jsem se podívala do zrcadla. Ty bílé vlasy, měla jsem z nich strach, a ještě do toho... měla jsem modré oči, bála jsem se tam být, chtěla jsem utéct. Ale nešlo to pokaždé mě někdo chytil nebo mě něco vyděsilo. Měla jsem tušení že se odtamtud nikdy nedostanu. 
Ještě si vzpomínám na den kdy jsem měla poprvé jít do té školy kouzel, měly mi jít kupovat nějaké důležité pomůcky. Ta žena, které jsem měla říkat matko, pro mě chtěla udělat první poslední. Tak jsem pomalu na její podmínky přistupovala, když chtěla abych si vybrala vránu, kterou jsem nechtěla, protože měl každý sovu, hned sem jí začala přemlouvat ať mi raději koupí černou sovu. Ona souhlasila, teda pokud by nějakou černou sovu viděla. 
Už ani nevím kde jsem tu sovu viděla, ale došly jsme k jednomu krámku a tam prodávaly sovy, měly tam i jednu speciální kříženou s fénixem, hned se mi zalíbila. Byla celá černé a jenom oči měla červené. Koupila mi ji a zeptala se jak chci aby se ta sova jmenovala, bez rozvahy jsem řekla že to bude Rudoočko. Nic mi nenamítala. Když jsme se zase vrátily do toho domu. Přesně nevím už co. Jenom vím že jsem si měla sednout na kanape. Pomalu tam přišel muž kterého jsem tam neviděla a nebo se mi musel vyhýbat. S pozvednutou hlavu se na mě díval a přesně vím co řekl. "Jmenuji se Lucius Malfoy, a ty mě budeš nazývat svým Otcem" byla jsem tak vyděšená že jsem kývala na všechno co říkal. 
Pak přišla řada na ženu. V obličeji se jí objevil zvláštní pohled a úsměv. Dívala se přímo na mě když říkala "Jmenuji se Narcisa Malfoyová, a ty mě budeš nazývat svojí Matkou" Zase jsem na všechno zakývala a moc jsem si toho nevšímala. 
Když v tom z poza muže vyšel skoro tak velký kluk jako jsem byla já. Podíval se na mě a s provokativním pohledem řekl. "Jsem Draco Malfoy, můžeš mi říkat bratříčku" řekl to jakoby pohrdavě, ty slova se mi zaryli do hlavy, nebylo to ale nic tak hrozného s tím co přišlo z nenadání na to.
K oknu přilétla sova, už ani nevím její barvu, měla v zobáku nějaký dopis. Muž, tedy... otec k sově přistoupil a sebral ji dopis ze zobáku. Přišel ke mě a dal mi ho do rukou. Pomalu jsem dopis otevřela, když v tom se proměnil, jakoby na ústa a hned spustil: ,,Vážená paní... dnes bylo uznáno vaše změnění jména z ... na Anastazii Malfoyovou, s přáním hezkého dne úřad pro přivlastněné čarodějnické děti" Nevím co jsem udělala pak. Myslím... už nevím asi jsem začala příšerně zuřit, bez mého dovolení mi změnily jméno. Bylo to docela nepříjemné i když jsem si zvykla. Za těch 5 let jsem se s Dracem dá se říci spřátelila, začal se ke mě chovat jako k sobě rovné osobě. Začal mě také nazývat sestřičkou, popravdě jsem měla radost, protože se tak ke mě nechoval když jsem se poprvé objevila u nich v domě. 
Jeho, dá se říct poskoci, nebo kamarádi, nebo parta, nebo ... nevím jak bych to nazvala mě vzaly mezi sebe. Když jsem byla poprvé ve škole a mělo se rozhodnout na jakou půjdu kolej tak mě vybraly do Zmijozelu kde byl i Draco. Měl jsem radost, ale cítila jsem že ze mě tahle kolej udělá něco co jsem nikdy nebyla. 
Dá se říct že jsem měla tolik zájmů že to nebylo až pěkné. Zmijozelští studenti se snažily udělat ze mě to samé co byli oni, spratka. To se jim povedlo, nemám jim to za zlé, vždyť jsem tam kde jsem chtěla být. Nějak moc jsem o sobě nedávala znát. Až pak jsem se v pátem ročníku úplně změnila, změnila jsem i vzhled vlasů, vzadu jsem je měla rozpuštěné, jenom dva pramínky ze předu stáhlé dozadu a svázané, měla jsem trochu ofinu a dva delší prameny po stranách hlavy. Šlo na mě poznat že jsem se změnila, vytvořila jsem si partu s některýma holkama z koleje kam sem chodila, začaly jsme všechny z jiných kolejí pomlouvat a dělat jim naschvály, to pomohlo pověsti že jsem opravdu sestra Draca Malfoye, jenom kvůli tomu že se chovám až moc stejně. I když, já jsem byla o něco horší, učila jsem se s pomocí kouzel které jsem se naučila než jsem šla do školy, abych toho uměla více než ostatní používala jsem kouzlo co mě hned vše naučilo, každý věděl že jsem se ale do knížek moc nedívala, musela jsem je nějak trestat. 
Zkovávala jsem jim věci po škole, šikanovala jsem je. Po tom mě Draco seznámil se svýma kamarádama. S jistým Grabbem a Goylem, s nějakou Pansy a s Blaisem. Jediný z nich s kterým se pořád ještě přátelím tak to je Blais. Pátý rok končil tak že si Draco, teda můj bratříček myslel že s Blaisem něco mám. Nechtěla jsem mu zkazit ten pocit, po tom co jsem zjistila co má s Pansy, tak jsem se domluvila s Blaisem že na něj budeme hrát že spolu skutečně něco máme. 

Dál už se nebudu vyjadřovat protože můj deník začíná létem před tím než jsme jely 6 rok do školy v bradavicích, a přiznám se... já jsem věděla co měl Draco udělat...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama