[3.]Stačí si vybrat

6. prosince 2010 v 17:51 | Hotamaru Oyashiro Sama |  Stačí si vybrat
.
3.Na novým místě.
Waila zůstala hledět, vůbec nechápala. V hlavě jí běhaly myšlenky typu "Proč k matčiné sestře? a proč nemůžu zůstat doma? Co sem udělala tak špatnýho??" ptala se v duchu sama sebe, měla zlost, všechno kolem sebe chtěla rozbít ale udržela se. V klidu si zase lehla na postel. V tu chvilku uslyšela jak se zavřely dveře od bytu. Něco jí prolítlo myšlenkama, ale neřešila to. Ležela na postely a dívala se do stropu. Štěně co předchozí den dostala, začalo štěkat u dveří do jejího pokoje. Tatami hned šla za štěnětem, sama nevěděla co se sestře předchozí den stalo. "Co tam je Ricku??" řekla a vešla do pokoje. Uviděla Wailu a utekla z pokoje. Utíkala za matkou. "Mami, Mami!! Tam je strašidlo!! Má na obličeji jizvy!..aaa...aa...má černé oči, úplně černé oči, poď se podívat!!" křičela Tatami. Její otec se rozhlédl kolem sebe a odešel na balkón.

Matka to už viděla. "To není strašidlo Tatami. "To je Waila." řekla její matka. Tatami zůstala hledět jak vyměněná. "Vždyť včera to neměla, to ji zbil nějaký spolužák..??" pořád se ptala matky ale ta jí už nechtěla odpovídat. Nakonec už to ale nezvládla. "Pořád se neptej jak kdybys nevěděla co se dělo!" nepříčetně zakřičela její matka a podívala se jí do očí. Tatami ztichla a odbočila pohledem. Do kuchyně přišel otec. "Tak co dobrého bude k večeři?" Matka neodpovídala a dál vařila. Tatami rači odešla do obýváku. Otec dělal jakoby se minulou noc nic nestalo. "Děje se něco?" zeptal se ukřivděně a posadil se na židly ke stolu. "Ne, co by se mělo dít?" řekla matka ironicky a hodila mu talířek s jídlem na stůl. Otec se poškrábal na hlavě a začal jíst. Waila mezi tím v pokoji usla i když byli otevřené dveře od pokoje a vedle ní leželo to štěně. Když už všichni spaly tak se matka probudila a šla do kuchyně zavolat svojí sestře. "Ahoj...hmmm jo dobře...no....zítra ti dovedu Wailu....protože...to je jedno....necháš si ji u sebe...nebo tak bude u tebe bydlet...neptej se pořád....ráno ti ji dovedu...už sem jí nachystala všechny věci....no ale nemůžu si ji nechat" volala matka svojí sestře, nastala chvilka ticha "...já vím že sem říkala že si ji nechám....ale je to tvoje dcera ne moje....on už to taky ví....jo udělal....prostě ti ji zítra dovedu...čau.." položila to a přotřela si oči. Chvilku seděla v kuchyni, ovládla ji únava tak si šla zase lehnout. Ráno se probudila dřív a šla vzbudit Wailu. Vešla do jejího pokoje. "Wailo vstávej, už musíme jít..." budila Wailu o půl šesté ráno matka. "Proč mami já nechci!!" špitla Waila v polospánku. "Když vstaneš rychle řeknu ti něco co sem před tebou tajila." Řekla matka a Waila v tu chvilku vstala z postele. Oblekla se a šla čekat před dům. Po 10 minutách za ní vyšla i matka, měla dva kufry v kterých byli Wailiny věci. "Počkej odemču auto a můžeš si jít sednout." řekla matka. Odemčela auto a šla dát kufry do kufru auta. Waila mezitím už seděla v autě a rozespale se dívala před sebe. Matka zavřela kufr a sedla si na místo řidiče. "Tak...já vím že je to teď trochu blbá situace...ale já ve skutečnosti nejsem tvoje matka" řekla matka teď už pro Wailu neznámá osoba. "Coo??" vyhrkla Waila a už to nevypadalo ani že je polo spánku. "Je to tak, tvoje pravá matka je moje sestra Ila." dodala ta pro Wailu neznámá osoba a nastartovala auto. "Takže jedu teď ke svojí pravé matce..." řekla si v duchu. Měla v tom nesnesitelný chaos a přemýšlením v autě usnula. Asi po 45 minutách auto zastavilo u rodiného domku s dvěma patry. "Wailo sme tu vzbuď se." řekla neznámá osoba a vytahovala kufry z auta. Dveře od domku se lehce otevřely a z nich vyšla mladě vypadající žena. "Spíš?" zeptala se té osoby co vytahovala kufry z Auta. "Jo spíš, ale já ji probudím." Řekla ale Waila už stála před autem a dívala se do prázdna. "Ty už si jí to řekla?" neznámá osoba jenom kívla hlavou. Odnesla kufry do domu. "Běž dovnitř Wailo" řekla mladě vypadající žena. Neznámá osoba vyšla z domu, nasedla do auta a odjela. Waila stála na chodbě domu a dívala se po stěnách. Mladě vypadající žena, tedy Ila zavřela dveře, stála před nimi a dívala se na Wailu. "K...Kde budu spát?" zeptala se Waila když se otočila na Ilu. "Nahoře po schodech, dveře naproti schodům..." řekla Ila a zaujatě sledovala Wailu. Waila kívla hlavou a pomalu se rozešla ke schodům. Vyšla nahoru a šla přímo do dveří před sebou. Otevřela dveře, to co viděla se ani nedalo popsat. Nedostávalo se jí slov. Pokoj byl mnohem věčí než ten v paneláku, bylo tam mnohem více barev. Dvě skříně postavené vedle okna. Stůl pro práci v kanceláři na kterém byl úplně noví Notebook, nové knihy, mobil. Všechno co v tom pokoji bylo, bylo nové. Wailu ale nejvíce natchla postel byla věčí než ta na které spala v paneláku. Teprve tady se připadala že je doma. Došla k postely a lehla si na ni. Vedle hlavy měla plyšáka, který vypadal též úplně nově. Radost ně ho objala a zamotala se do klubíčka. Pochvilce usnula. Terez o všem věděla. Když byla venku s Timem a Janem tak jim to všechno řekla. Domluvily se spolu že Wailu navštíví.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama