People die by my hands - 1.Episode

6. srpna 2010 v 15:59 | Hotamaru Oyashiro Sama |  People die by my hands
...
Autor povídky: Hotamaru Oyashiro Sama
Epizoda: 1.
Název: We are friends

Ještě upozorňuju xD že v tomhle je ještě Lucy jako dítě ok? :D ne jako dítě úplně ale má věk ta maximálně 6 let!! :D

---

 Lucy seděla na vysoké židli v prázdné bílé místnosti. Do místnosti vedli jenom jedny dveře na kterých bylo menší okýnko. Po každých 10 minutách do místnosti někdo nahlédl. Lucy pohybovala hlavou ze strany na stranu a oběma rukama se držela židle. I když ji to studilo do rukou nepřišla na lepší aktivitu. Ve vnitřku místnosti ji sledovaly kamery. V každém rohu byla jedna. Lucy o tom ale nevěděla. Koukala kolem sebe, tvářila se celkem zvědavě a sama nevěděla kde je. 

,,Trala...tralala..." Začala si pobrukovat a seskočila z vysoké židle dolů. Usmála se a koukla do okýnka. Ani nevěděla kdo je tak ani nevěděla jakou má moc. Do okýnka v tu chvilku nahlédl také jeden z profesorů. Usmál se na Lucy a zase odešel.

Lucy poklesl úsměv a zamrkala očima. Dala si prst k puse a snažila se nakouknout do toho okýnka aby více viděla. Nějak se jí to ale nedařilo. Při jejím pokusu stoupání na špičky spadla a trochu se bouchla do hlavy.

,,Au..." Špitla a oběma rukama se chytla za hlavu zrovna na místo kde má růžky. Našpulila zvědavě rty a začala růžky žmoulat v rukách. ,,To je tam nějak přidělaný?!" Mumlavě se zeptala sama sebe a jakoby se je snažila sundat. ,,Nejde to dolů" Hluboce vydechla a přestala se snažit je sundat. Obrátila se na záda a koukala do stropu. V tu chvilku na okýnko od dveří zaklepal ten profesor co ho tam Lucy před tím viděla. Zvedla se z podlahy a snažila se do okýnka nahlídnout. Profesor jí naznačil ať odstoupí od dveří a Lucy to udělala. Dveře se pomalu otevřely a profesor tam vstoupil. 

,,Tak co maličká?! Nepotřebuješ něco? Nemáš hlad?..." Začal se jí ptát s veselím pohledem. Ruce měl v bílem plášti a z něj mu vysela cedulka se jménem. Lucy se na něj dívala nejdřív s nechápajícím pohledem a pak se usmála. ,,Já mám hlad a žízeň" Koukla do jeho modrých očí těmi svými růžovými. 

---

Za kamerami ji úplně jiném patře a úplně jiné místnosti seděl muž a díval se na 10 různě rozestavených monitorů a pokaždé se zaměřil na jiný. Nejsledovanější byla v celé budově Lucy byla online na dohromady 4 monitorech ze všech deseti. Chvilkami popíjel kávu a chvilkami sledoval monitory. Měl na sobě oblečení ochranky v budově. Na chvíli vypnul pár ostatních kamer v budově.

V tu chvilku se v jiném o hodně zabezpečenějším patře ozval výbuch. Strážný co sledoval obrazovky hned ty dvě co vypnul zase nahodil a sledoval co se děje. Pro jistotu zavolal jednotky ať to tam jdou prohlédnout. Vytáhl z kapsy služební mobil a vytočil tam jedno číslo. ,,Pane, máme problém v 5 podzemním patře v sektoru 8" Řekl a dál sledoval monitory. Z dýmu se pomalu vynořil chlapec se střední postavou s delšími černými vlasy z kterých mu vyčnívaly růžky stejné jako má Lucy. 

,,Pane další problém!" Zařval do telefonu strážný co sledoval monitory. Hlas se mu strachem chvěl. Oči se mu leskly a celý se poměrně dost třepal. ,,Ten kluk... on se dostal ven!!!" Nastalo ticho. V Muži na druhé straně telefonu hrklo ,,Hned tam budu!" Vyloudil ze sebe muž z druhé strany telefonu. Po chvilce mobil vypnul a vydal se na místo. Do utajené laboratoře na neznámem ostrově někde mezi Japonskem a Amerikou.

Vyšel ze svého domu a rozešel se rovnou k helikoptéře stojící na zahradě. Naznačil pilotovi ať nastartuje a ten to hned udělal. Muž ve společenském obleku si sedl na zadní sedačku do helikoptéry, nasadil si sluchátka s mikrofónem aby mohl komunikovat s pilotem. ,,Tak kam to bude pane?" Zeptal se se pilot a ohlídl se přes rameno a pomalu dostal helikoptéru do vzduchu. Muž v obleku na něj zaměřil svůj pohled skrz brýle. ,,Na ostrov" řekl potichu a pilot hned věděl co muž myslí.

---

Lucy se pořád dívala tomu muži do jeho modrý oči. Profesor se zvedl a odešel dveře nechal otevřené. Lucy se zvědavě podívala ze dveří a na každé straně od dveří stál jeden muž se zbraní. Oba se podívaly na Lucy. Jelikož oba o ní vše věděli a bylo jim řečeno že si nic nepamatuje se začaly třepat. Profesor se vrátil s táckem na kterém byl plastový kelímek s vodou a vedle plastový talířek s jogurtem a plastovou lžičkou. Zastavil se mezi dveřmi a díval se na malou Lucy. Naklonil se k ní aby viděla co jí nese. 

Lucy okamžitě natáhla ruce po plastovém kelímku s vodou a napila se. Měla takovou žízeň že to vše vypila. Držela v obou rukách kelímek a usmála se na profesora. ,,Běž dovnitř prosím, mám pro tebe ještě jogurt" řekl jednou rukou držel tácek a do druhé vzal prázdný kelímek od vody. Lucy kývla hlavou otočila se a vešla do místnosti. 

,,Je jogurt dobrý?" Zeptala se malá holčička s růžky a růžovými vlásky.

,,Ano je" Řekl s pousmátím profesor a díval se z výšky na Lucy.

Lucy se nějak vydrápala na tu vysokou stoličku a sedla si. Profesor si stoupl k ní otevřel jogurt a začal ji po lžičkách krmit. Lucy měla od jogurtu zaplácanou celou pusu. Jakmile jogurt dojedla profesor dal všechno na tácek došel ke dveřím a usmál se. ,,Teď tu zase nachvilku budeš sama dobře?" řekl a za sebou dveře zavřel. Lucy si jogurt začala utírat z pusy.

,,Bylo to dobrý..." Zašeptala pro sebe a koukala do okýnka.

---

Muž co sledoval monitory se na ně upřeně díval a hlavně na ten monitor kde měl zaměřeného chlapce. 

Chlapec pomalu zvedl hlavu a zadíval se na kameru. V Tu chvilku spojení zmizelo. Muž pořád upřeně sledoval tu obrazovku pak něco napsal na klávesnici a kamera co byla v podobných místech jako ta zničená se spustila. Do chodby přišlo asi 5 chlapů z ochranky a namířily na chlapce svoje zbraně. 

,,Víte co bylo v příručce ne?" Zeptal se jeden z nich a oči měl zaměřené na klidně stojícím nahém chlapci.

,,Už si nepamatuju" řekl sklesle muž stojící vedle něj.

,,Odstup nejlíp 10 metrů..." Řekl a rozklepali se mu nohy.

,,Hm a to je problém?" Zamumlal muž stojící na pravo od toho uprostřed.

Chlapec se přitom jejich hádání rozešel směrem k nim. Šel poměrně pomalu proto si ho muži nemohly všimnout. Nic neříkal jenom se k nim blížil. Jeden z mužů se na něj cukavě podíval ,,Doprdele!!" Zařval a začal po chlapci střílet. Když si toho všimly ostatní začaly střílet také. Chlapec zmizel v černém dýmu co vytvořily střely. Pořád tam stál všechny střely odrážel vektory co měl. Když mužům došly zásobníky chtěly utéct ale neměly šanci. Chlapec byl už téměř u nich. 

Zvedl ruce a zkoval si do dlaní obličej. Z jeho těla se začalo vinout plno vektorů. Kamera co tam byla všechno viděla. Muž za kamerou málem ani nedýchal když sledoval co se tam děje. V tu chvíli kameře zastínila výhled krev. 

Chlapec jednomu z mužů svým vektorem dá se říct "skalpoval" hlavu a přímo na kameru z těla stříkala krev. Dalšího z mužů přepůlil v pase a zase všude kolem stříkala krev. Zbilý tři muži se snažily o útěk. Rozběhly se pryč. Chlapec šel pomalu za nimi s obličejem v dlaních. Jednomu z mužů urval obě ruce a pak rozsekl hlavu. Další dva se pořád snažily utéct pryč. Chlapec byl ale stále za nimi. Oba stihly doběhnout k obřím obrněným dveřím. 

Nepodařilo se jim zadat správný ověřovací kód. Za Obrněnými dveřmi už čekal muž v obleku s menším komandem asi 20 mužů. Chlapec mezi tím stihl oba muže zabít. Jednoho rozpůlil v pase a druhému odsekl hlavu. Zastavil se před obřími železnými dveřmi a posadil se na zem.

Jeden vektor namířil na tabulku kde se zadává kód zadal tam vektorem pár čísel. ,,Access allowed" zezelenal malí displej nad čísly a obrněné dveře se začaly otvírat. Chlapec se posadil na zem a pořád měl obličej v dlaních. 

---

Lucy seděla na té velké židli když se něco ozvalo z chodby. ,,Rychle musíme jít Ředitel svolal všechny jednotky do 5 patra v podzemí k obrněným dveřím sektoru 8!!" řvaly po sobě muži z ochranky. Šly tam i muži od dveří kteří hlídaly Lucy. 

,,Co se děje?" Seskočila z vysoké židle Lucy a zase se snažila nahlédnout do okýnka. V tu chvilku tam nahlédl i ten profesor co na ni byl tak hodný. Zase ji naznačil aby odstoupila od dveří a vešel dovnitř. ,,Neboj se nic se neděje" řekl s klidem a podřepnul před Lucy. Lucy na něj koukala růžovými očky a usmála se.

,,Kam šli ti páni??" Zeptala se a došla k tomu profesorovy a chytla ho za ruku.

Muž přemýšlel jestli jí má o chlapci něco říct. Pak mu projelo hlavou co by se mohlo stát. ,,Šli si pro jídlo" řekl s úsměvem.

,,Aha... asi měly velký hlad když jich tam šlo tolik" Řekla a dívala se muži zase upřeně do očí.

,,Neměl bych to donést nějaké oblečení??" Zeptal se jí muž a pořád se usmíval. Lucy přikývla a usmála se. Přivřela svoje oči a zaměřila pohled do okýnka. ,,Proč mám to na hlavě??" Zeptala se a zase se podívala na toho muže. ,,To máš, aby si vypadala líp jak ostatní, zajdu ti proto oblečení..." řekl muž a zvednul se. ,,Za chviličku jsem zpět dobře?" Lucy kývla a dívala se jak odchází dveřmi pryč. Pro tentokrát je zavřel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama