[1.] Sadistic Melodies | Perfect Enemy

6. srpna 2010 v 16:27 | Hotamaru Oyashiro Sama |  Sadistic Melodies
...
1.Setkání s démonem

Seděla jsem na židli a dívala se do záznamů z roku 1945. Řádek po řádku sem četla ty spisy, přišlo mi to odporné jak si němci myslí že svět bude navždy jejich. Byli tam i fotky u kterých jsem uhýbala pohledem, někdy na spisech byla i krev. Hodila jsem je na stůl a protáhla se zhoupla jsem se na židli a podívala jsem se z okna. ,,Tak jdeš nebo co?? Máme ještě práci!!" Zařval na mě zezdola bratr a tvářil se jako by se dělo něco velkého. Pokývla jsem hlavou a rozběhla jsem se ke dveřím. Při sbíhání schodů jsem vrazila do muže v černém oblečení. ,,Promiňte.." omluvila jsem když jsem na něj byla otočená. ,,Nic se nestalo..." měl divný úsměv, měla jsem pocit že je to nějaký psychopat, protože jsem ho v našem mrakodrapu ještě neviděla. 


,,Konečně si tu Claire, sis nemohla vybrat jiný dům než 360 patroví Mrakodrap?" Hleděl jsem na sestru když zbíhala schody. Měl jsem v tu chvilku ruce v kapsách a v puse jsem žmoulal cigaretu. ,,Zase kouříš?? Mě nemáš co nadávat za mrakodrap když kouříš" sebrala mi cigaretu z pusy a hodila ji na zem. Naštvaně jsem se na ni zatvářil. ,,Nechovej se jak matka..." vyjel jsem po ní a uhnul jsem pohledem. Sestra se na mě zůstala dívat s pootevřenou pusou. Nastalo ticho, stály jsem naproti sobě, neměl jsem tu sílu se jí dívat do očí po tom co jsem řekl. ,,Nepleť do toho matku!!" zařvala po mě, obešla mě a přitom do mě žduchla. ,,Tak aspoň se ale hni když už máš něco extra." Zatáhla mě za ruku a celou cestu mě jak malí dítě táhla za sebou. Srovnal jsem se s jejím krokem a šel sem vedle ní. Zarazilo mě když nic neříkala, ale taky co by měla ještě říct. Šly jsme poměrně pomalím krokem. Začal jsem si potichu pobrukovat a z kapsy jsem si vytáhl novou cigaretu. Zapálil jsem si, ona to už konečně ignorovala. Procházely jsem ulicí kde každý den chodí přes milion lidí. Bylo to jak mraveniště. Nevrazit do někoho byl rozený zázrak. Došly jsme k velkému mrakodrapu... nebo ne mrakodrapu spíš k obchodnímu centru. ,,Stůj, tady to je..." zastavil jsem slovem sestru a čekal jsem na její reakci. Zastavila se a otočila se na mě. ,,Hm tady? v obchodě? Čekala jsem něco většího... ale budiž..." Hodila si uraženě s vlasy a vešla dovnitř. Nechápal jsem co si tím kompenzuje, ale šel jsem za ní dovnitř. ,,Musíme do přízemí Claire" šel jsem zpomaleně k výtahu a v puse jsem žmoulal cigaretu. Čekal jsem až budu v zápřahu za mou přivolal jsem výtah. ,,Hmm... co tam teda je" byla pořád naštvaná a nechtěla se na mě ani podívat. ,,Uvidíš.." přemýšlel jsem nad tím jestli se jí mám omluvit a nebo nemám. Výtah už byl u nás tak jsem nastoupily. Do výtahu se vecpal ještě kluk s tmavším oblečením a zavázanýma očima. ,,Jedete taky do přízemí?" zeptal se celkem hrubým hlasem, podíval se na sestru a vypadalo to že se zamračil. 

,,Ano, taky jedeme do přízemí" Usmála jsem se a koukla sem na bratra. Naznačila mu že to bude asi člověk od Einlineala. Kívl hlavou a přesunul se do výtahu blíž ke mě. Byla jsem celkem nervózní z toho že tam je ten kluk, ale i tak, když tam byl bratr připadala jsem si v bezpečí. Dojely jsem do přízemí a mě tak jaksi divně zamrazilo. ,,Hm co se děje Claire??" koukl na mě bratra zvláštním pohledem. Ani jsem nestihla zareagovat na to že ten kluk už tam dávno není. V hlavě mi běhaly divné myšlenky. Vyšly jsem v výtahu a bratr vytáhl mobil a začal na něm psát světelnou zprávu. Stála jsem na místě a rozhlížela se, z jednoho směru v tom přízemí byl nepříjemný závan vzduchu. Nechala jsem bratra bratrem, vytáhla jsem baterku a šla jsem se tam podívat. ,,Je tu někdo?" pomalu jsem našlapovala a bratra jsem neměla už ani v dohledu. Kousek ode mně se zašustilo. Posvítila jsem tam baterkou, byla to jenom myš. Vydechla sem a otočila se na druhou stranu chodby. Byla tam zaschlá krev. Začala sem zmatkovat. ,,Je tu někdo???" zrychlila jsem krok ale pořád jsem šla za prouděním vzduchu. Začala jsem utíkat, běžela jsem pěkný kus cesty. Každ jsem o něco zakopla. ,,Moje hlava,...auu..." příšerně mě bolela ruka. Zůstala jsem sedět na místě, nemohla jsem najít baterku protože zhasla. Byla jsem tam sama, v hlavě mi začínali probíhat myšlenky o doktorech a takových věcech. Uvolnila se mi železná ruka a z ramene mi tekla krev. Všude kolem mě byli myši. ,,Pomoct....prosím..." špitala jsem si a rozhlížela se. Snažila jsem se zvednout ale vůbec to nešlo. Jakoby mi zatvrdly nohy a jakobych na nich měla beton. ,,Tisoneeee!!!" Zařvala jsem tak nahlas že se to ozívalo snad po celým ochodě skrz trubky. Čekala jsem že to uslyší, sklopila jsem hlavu a nějak jsem usnula. ,,Hmmm..." Viděla jsem někoho přicházet ale matně. Zavřela jsem oči a cítila jak mě někdo nese. Poznala jsem že to nebyl bratr ale nemohla jsem nic dělat. Tělo mě neposlouchalo a rukama sem nemohla ani hnout. Ten člověk šel pomalým krokem, ale šel. Nesl mě v náručí, přestávala jsem v obličeji cítit ten závan vzduchu. Donesl mě až do výtahu a dal mě dovnitř, nechal výtah ať mě odvezl až nahoru. Otevřel se v poschodí kde bývá nejvíce lidí. Polovina z nich se rozběhla k výtahu a volaly službu. Přijely pro mě záchranáři a probrala sem se až v té sanitce. ,,Má málo krve.... podejte mi další..." ,,Ne tuhle tu druhou... změřte jí tlak..."

Seděl jsem v sanitce se sestrou vůbec nevím co se dělo. Měl jsem sklopenou hlavu a třepaly se mi ruce. ,,Co sem si k sakru myslel..." říkal sem si pro sebe a třepal sem se víc a víc. Ani mi nebylo jasný jak se sama doplazila až k tomu výtahu když sem ji přes 4 hodiny nemohl najít. Seděl jsem v záchrance i když sestru už odvezly dávno z auta do nemocnice a na sál. Čekal sem tam a nechápavě se díval na krev co tam byla. ,,Měl byste jí za ní.." Přišel jeden ze záchranářů a v ruce držel nějaký spis. Kývl sem a vyšel z auta, on zavřel nasedl do auta a nastartoval. Něco říkal do vysílačky a pak odjel. Zůstal jsem stát na místě jak přibitej. ,,Sakra proč se to zase stalo kvůli mě?????" jednu a tu samou větu jsem tam řval tak 1 hodinu. Všichni kolem mě chodily a nechápaly. Sedl jsem si do prostředky cesty a díval se před sebe jakoby tam bylo napsaný co mám dělat. Soustředil jsem se pořád na to jedno a to samí místo. ,,Můžu za to já..." chytl jsem se za hlavu a měl sem chuť začít zase řvát. Neudělal jsem to a dusil jsem to v sobě. 
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama