Srpen 2010

[1.] Sadistic Melodies | Perfect Enemy

6. srpna 2010 v 16:27 | Hotamaru Oyashiro Sama |  Sadistic Melodies
...
1.Setkání s démonem

Seděla jsem na židli a dívala se do záznamů z roku 1945. Řádek po řádku sem četla ty spisy, přišlo mi to odporné jak si němci myslí že svět bude navždy jejich. Byli tam i fotky u kterých jsem uhýbala pohledem, někdy na spisech byla i krev. Hodila jsem je na stůl a protáhla se zhoupla jsem se na židli a podívala jsem se z okna. ,,Tak jdeš nebo co?? Máme ještě práci!!" Zařval na mě zezdola bratr a tvářil se jako by se dělo něco velkého. Pokývla jsem hlavou a rozběhla jsem se ke dveřím. Při sbíhání schodů jsem vrazila do muže v černém oblečení. ,,Promiňte.." omluvila jsem když jsem na něj byla otočená. ,,Nic se nestalo..." měl divný úsměv, měla jsem pocit že je to nějaký psychopat, protože jsem ho v našem mrakodrapu ještě neviděla. 


Sadistic Melodies - Sága

6. srpna 2010 v 16:26 | Hotamaru Oyashiro Sama |  Sadistic Melodies
...
Sadistic Melodies - Sága
1) Sadistic Melodies | Perfect Enemy = ROZEPSANÁ
2) Sadistic Melodies | Last Resort = V pořadí
3) Sadistic Melodies | Say Goodbye = V pořadí

Název: Sadictic Melodies
Překlad: Sadistická Melodie
Motto: ,,World is really bad, this melody is sad."
Postavy: Claire Noare, Tison Waild, Mereci la´Cior, Matt Ziel, Edward Fiellen
Žánr: Drama, Démoni, Horor, Romantika

OBSAH: Svět už nikdy nebude a ani nikdy nebyl tak plný strachu jako je v roce 3999. Rozdělil se na zlo a na smrt. Andělé? Utopení v krvy. Démoni? Vládnou světu v lidských podobách. Kde kdo má cokoliv. Řídí se heslem když je to moje tak tvoje to nebude. A nejsilnějších z nich? To je ten co se dostal nejvýš a řekl ,,Teď sem pánem světa a vy se pozabíjejte". Celý svět ovládly němci, co se dá dělat. Tenhle svět už ovládá jenom diktátor který si nechal říkat ,,Einlineal" se stal pro němce bohem a svět zkázou. Mladá Claire se svím nevlastní bratrem Tisonem nechtějí svět nechat německu. Vytvoří si vlastní společenstvo o kterém ,,Einlineal" neví. Připravují si na něj atentát. Tajná německá služba se o tom doví, vyle samozřejmě nejsilnějšího démona co ,,Einlineal" zná a tím je Matt Ziel, který je jeho vlastní syn. Diktátor si to nechce připustit a tak si z něj udělá zbraň tím že mu nechá vymazat paměť.  Do hry se zapojí i Diktátorova žena která se s ním nehodlá zpojovat. Jmenuje se Mereci. Stane se tajnou spojkou atentátu na Diktátora který se pravým a skutečným jménem jmenuje Edward Fiellen. 

People die by my hands - 1.Episode

6. srpna 2010 v 15:59 | Hotamaru Oyashiro Sama |  People die by my hands
...
Autor povídky: Hotamaru Oyashiro Sama
Epizoda: 1.
Název: We are friends

Ještě upozorňuju xD že v tomhle je ještě Lucy jako dítě ok? :D ne jako dítě úplně ale má věk ta maximálně 6 let!! :D

---

 Lucy seděla na vysoké židli v prázdné bílé místnosti. Do místnosti vedli jenom jedny dveře na kterých bylo menší okýnko. Po každých 10 minutách do místnosti někdo nahlédl. Lucy pohybovala hlavou ze strany na stranu a oběma rukama se držela židle. I když ji to studilo do rukou nepřišla na lepší aktivitu. Ve vnitřku místnosti ji sledovaly kamery. V každém rohu byla jedna. Lucy o tom ale nevěděla. Koukala kolem sebe, tvářila se celkem zvědavě a sama nevěděla kde je. 

,,Trala...tralala..." Začala si pobrukovat a seskočila z vysoké židle dolů. Usmála se a koukla do okýnka. Ani nevěděla kdo je tak ani nevěděla jakou má moc. Do okýnka v tu chvilku nahlédl také jeden z profesorů. Usmál se na Lucy a zase odešel.

Lucy poklesl úsměv a zamrkala očima. Dala si prst k puse a snažila se nakouknout do toho okýnka aby více viděla. Nějak se jí to ale nedařilo. Při jejím pokusu stoupání na špičky spadla a trochu se bouchla do hlavy.

,,Au..." Špitla a oběma rukama se chytla za hlavu zrovna na místo kde má růžky. Našpulila zvědavě rty a začala růžky žmoulat v rukách. ,,To je tam nějak přidělaný?!" Mumlavě se zeptala sama sebe a jakoby se je snažila sundat. ,,Nejde to dolů" Hluboce vydechla a přestala se snažit je sundat. Obrátila se na záda a koukala do stropu. V tu chvilku na okýnko od dveří zaklepal ten profesor co ho tam Lucy před tím viděla. Zvedla se z podlahy a snažila se do okýnka nahlídnout. Profesor jí naznačil ať odstoupí od dveří a Lucy to udělala. Dveře se pomalu otevřely a profesor tam vstoupil. 

,,Tak co maličká?! Nepotřebuješ něco? Nemáš hlad?..." Začal se jí ptát s veselím pohledem. Ruce měl v bílem plášti a z něj mu vysela cedulka se jménem. Lucy se na něj dívala nejdřív s nechápajícím pohledem a pak se usmála. ,,Já mám hlad a žízeň" Koukla do jeho modrých očí těmi svými růžovými. 

---

Za kamerami ji úplně jiném patře a úplně jiné místnosti seděl muž a díval se na 10 různě rozestavených monitorů a pokaždé se zaměřil na jiný. Nejsledovanější byla v celé budově Lucy byla online na dohromady 4 monitorech ze všech deseti. Chvilkami popíjel kávu a chvilkami sledoval monitory. Měl na sobě oblečení ochranky v budově. Na chvíli vypnul pár ostatních kamer v budově.

V tu chvilku se v jiném o hodně zabezpečenějším patře ozval výbuch. Strážný co sledoval obrazovky hned ty dvě co vypnul zase nahodil a sledoval co se děje. Pro jistotu zavolal jednotky ať to tam jdou prohlédnout. Vytáhl z kapsy služební mobil a vytočil tam jedno číslo. ,,Pane, máme problém v 5 podzemním patře v sektoru 8" Řekl a dál sledoval monitory. Z dýmu se pomalu vynořil chlapec se střední postavou s delšími černými vlasy z kterých mu vyčnívaly růžky stejné jako má Lucy. 

,,Pane další problém!" Zařval do telefonu strážný co sledoval monitory. Hlas se mu strachem chvěl. Oči se mu leskly a celý se poměrně dost třepal. ,,Ten kluk... on se dostal ven!!!" Nastalo ticho. V Muži na druhé straně telefonu hrklo ,,Hned tam budu!" Vyloudil ze sebe muž z druhé strany telefonu. Po chvilce mobil vypnul a vydal se na místo. Do utajené laboratoře na neznámem ostrově někde mezi Japonskem a Amerikou.

Vyšel ze svého domu a rozešel se rovnou k helikoptéře stojící na zahradě. Naznačil pilotovi ať nastartuje a ten to hned udělal. Muž ve společenském obleku si sedl na zadní sedačku do helikoptéry, nasadil si sluchátka s mikrofónem aby mohl komunikovat s pilotem. ,,Tak kam to bude pane?" Zeptal se se pilot a ohlídl se přes rameno a pomalu dostal helikoptéru do vzduchu. Muž v obleku na něj zaměřil svůj pohled skrz brýle. ,,Na ostrov" řekl potichu a pilot hned věděl co muž myslí.

---

Lucy se pořád dívala tomu muži do jeho modrý oči. Profesor se zvedl a odešel dveře nechal otevřené. Lucy se zvědavě podívala ze dveří a na každé straně od dveří stál jeden muž se zbraní. Oba se podívaly na Lucy. Jelikož oba o ní vše věděli a bylo jim řečeno že si nic nepamatuje se začaly třepat. Profesor se vrátil s táckem na kterém byl plastový kelímek s vodou a vedle plastový talířek s jogurtem a plastovou lžičkou. Zastavil se mezi dveřmi a díval se na malou Lucy. Naklonil se k ní aby viděla co jí nese. 

Lucy okamžitě natáhla ruce po plastovém kelímku s vodou a napila se. Měla takovou žízeň že to vše vypila. Držela v obou rukách kelímek a usmála se na profesora. ,,Běž dovnitř prosím, mám pro tebe ještě jogurt" řekl jednou rukou držel tácek a do druhé vzal prázdný kelímek od vody. Lucy kývla hlavou otočila se a vešla do místnosti. 

,,Je jogurt dobrý?" Zeptala se malá holčička s růžky a růžovými vlásky.

,,Ano je" Řekl s pousmátím profesor a díval se z výšky na Lucy.

Lucy se nějak vydrápala na tu vysokou stoličku a sedla si. Profesor si stoupl k ní otevřel jogurt a začal ji po lžičkách krmit. Lucy měla od jogurtu zaplácanou celou pusu. Jakmile jogurt dojedla profesor dal všechno na tácek došel ke dveřím a usmál se. ,,Teď tu zase nachvilku budeš sama dobře?" řekl a za sebou dveře zavřel. Lucy si jogurt začala utírat z pusy.

,,Bylo to dobrý..." Zašeptala pro sebe a koukala do okýnka.

---

Muž co sledoval monitory se na ně upřeně díval a hlavně na ten monitor kde měl zaměřeného chlapce. 

Chlapec pomalu zvedl hlavu a zadíval se na kameru. V Tu chvilku spojení zmizelo. Muž pořád upřeně sledoval tu obrazovku pak něco napsal na klávesnici a kamera co byla v podobných místech jako ta zničená se spustila. Do chodby přišlo asi 5 chlapů z ochranky a namířily na chlapce svoje zbraně. 

,,Víte co bylo v příručce ne?" Zeptal se jeden z nich a oči měl zaměřené na klidně stojícím nahém chlapci.

,,Už si nepamatuju" řekl sklesle muž stojící vedle něj.

,,Odstup nejlíp 10 metrů..." Řekl a rozklepali se mu nohy.

,,Hm a to je problém?" Zamumlal muž stojící na pravo od toho uprostřed.

Chlapec se přitom jejich hádání rozešel směrem k nim. Šel poměrně pomalu proto si ho muži nemohly všimnout. Nic neříkal jenom se k nim blížil. Jeden z mužů se na něj cukavě podíval ,,Doprdele!!" Zařval a začal po chlapci střílet. Když si toho všimly ostatní začaly střílet také. Chlapec zmizel v černém dýmu co vytvořily střely. Pořád tam stál všechny střely odrážel vektory co měl. Když mužům došly zásobníky chtěly utéct ale neměly šanci. Chlapec byl už téměř u nich. 

Zvedl ruce a zkoval si do dlaní obličej. Z jeho těla se začalo vinout plno vektorů. Kamera co tam byla všechno viděla. Muž za kamerou málem ani nedýchal když sledoval co se tam děje. V tu chvíli kameře zastínila výhled krev. 

Chlapec jednomu z mužů svým vektorem dá se říct "skalpoval" hlavu a přímo na kameru z těla stříkala krev. Dalšího z mužů přepůlil v pase a zase všude kolem stříkala krev. Zbilý tři muži se snažily o útěk. Rozběhly se pryč. Chlapec šel pomalu za nimi s obličejem v dlaních. Jednomu z mužů urval obě ruce a pak rozsekl hlavu. Další dva se pořád snažily utéct pryč. Chlapec byl ale stále za nimi. Oba stihly doběhnout k obřím obrněným dveřím. 

Nepodařilo se jim zadat správný ověřovací kód. Za Obrněnými dveřmi už čekal muž v obleku s menším komandem asi 20 mužů. Chlapec mezi tím stihl oba muže zabít. Jednoho rozpůlil v pase a druhému odsekl hlavu. Zastavil se před obřími železnými dveřmi a posadil se na zem.

Jeden vektor namířil na tabulku kde se zadává kód zadal tam vektorem pár čísel. ,,Access allowed" zezelenal malí displej nad čísly a obrněné dveře se začaly otvírat. Chlapec se posadil na zem a pořád měl obličej v dlaních. 

---

Lucy seděla na té velké židli když se něco ozvalo z chodby. ,,Rychle musíme jít Ředitel svolal všechny jednotky do 5 patra v podzemí k obrněným dveřím sektoru 8!!" řvaly po sobě muži z ochranky. Šly tam i muži od dveří kteří hlídaly Lucy. 

,,Co se děje?" Seskočila z vysoké židle Lucy a zase se snažila nahlédnout do okýnka. V tu chvilku tam nahlédl i ten profesor co na ni byl tak hodný. Zase ji naznačil aby odstoupila od dveří a vešel dovnitř. ,,Neboj se nic se neděje" řekl s klidem a podřepnul před Lucy. Lucy na něj koukala růžovými očky a usmála se.

,,Kam šli ti páni??" Zeptala se a došla k tomu profesorovy a chytla ho za ruku.

Muž přemýšlel jestli jí má o chlapci něco říct. Pak mu projelo hlavou co by se mohlo stát. ,,Šli si pro jídlo" řekl s úsměvem.

,,Aha... asi měly velký hlad když jich tam šlo tolik" Řekla a dívala se muži zase upřeně do očí.

,,Neměl bych to donést nějaké oblečení??" Zeptal se jí muž a pořád se usmíval. Lucy přikývla a usmála se. Přivřela svoje oči a zaměřila pohled do okýnka. ,,Proč mám to na hlavě??" Zeptala se a zase se podívala na toho muže. ,,To máš, aby si vypadala líp jak ostatní, zajdu ti proto oblečení..." řekl muž a zvednul se. ,,Za chviličku jsem zpět dobře?" Lucy kývla a dívala se jak odchází dveřmi pryč. Pro tentokrát je zavřel.